Rádio Vaticana

Vatikán. Papež František dnes přijal prefekta Kongregace pro blahořečení a svatořečení, kard. Angela Amata. V průběhu audience podepsal tři dekrety tzv. ekvivalentní kanonizace, tedy bez obvyklého kanonizačního procesu. Týkají se tří blahoslavených z amerického kontinentu, které beatifikoval Jan Pavel II. roku 1980 (22.6.). Ke dnešnímu datu tedy Svatý otec rozšířil na všeobecnou církev liturgický kult úcty ke svatým Josému de Anchietovi, Marie de l´Incarnation Guyartové a François de Montmorency-Lavalovi. Ve čtvrtek velikonočního oktávu, 24. dubna, bude papež František slavit v římském kostele sv. Ignáce děkovnou bohoslužbu za svatořečení prvního ze jmenovaných, jezuitského kněze a patrona Brazílie.

Otec José de Anchieta, misionář a jazykovědec, se narodil 19. března 1534 na ostrově Tenerife a zemřel o 63 let později v Brazílii. Studoval v Portugalsku, kde také společně se svým rodným bratrem vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova (1551). V necelých dvaceti letech připlul do Brazílie a kromě misionářského působení se stal průkopníkem v mnoha dalších oblastech. Je považován za spoluzakladatele měst Rio de Janeiro a Sao Paulo a také za otce brazilské literatury díky sepsání první gramatiky indiánského jazykového kmene tupí. A právě tato jazyková rodina španělskému misionáři udělila přízvisko Abarebebe, což znamená „svatý létající kněz“. O. Anchieta totiž dvakrát měsíčně procházel, s krátkými zastávkami ke katechezím, stokilometrovu pobřežní trasu mezi lokalitami Reritiba a Vitória, na kterou se dodnes vydávají četní poutníci.

Francouzská řeholnice, vizionářka a mystička Marie de l´Incarnation Guyartová založila Kanadskou unii řádu sv. Voršily. Narodila se na sklonku 16. století ve francouzském Tours (28.10.1599) a zemřela roku 1671 v kanadském Quebecku. Tato pekařská dcera se ovšem zprvu provdala za průmyslníka a zpracovatele hedvábí, se kterým měla syna. Po manželově smrti svěřila syna své rodné sestře (později se z něj stal benediktin a první životopisec své matky) a vstoupila nejprve ke karmelitánkám, později k voršilkám v rodném Tours. Ve svých čtyřiceti letech se přestěhovala do Kanady, kde za finanční podpory francouzské mecenášky a tamních misionářů založila školu pro dcery indiánských domorodců. Poté, co se k ní přidružily řeholnice z různých dalších kongregací, vyvstala nutnost sepsat novou řeholi a získat církevní souhlas.

Ten kanadským voršilkám poskytl další z nových světců, první kanadský biskup François de Montmorency-Laval. Také jeho působení spadá do druhé poloviny 17. století (1623-1708). Byl potomkem významného francouzského šlechtického rodu Montmorency, náležel ovšem k jeho vedlejší větvi Montigny-Laval. Téměř nikdy proto neužíval svého šlechtického jména, nýbrž všechny dokumenty podepisoval prostě jako François de Laval. Vystudoval v jezuitské koleji a ve 24 letech přijal kněžské svěcení (1647). Do Kanady odjel jako misionář, avšak už záhy, roku 1658, byl jmenován apoštolským vikářem francouzských kolonií (Nové Francie). O deset let později se stal biskupem Quebecku. Založil tu vůbec první kanadský seminář, který později získal univerzitní postavení a rozšířil své působení také na Montreal. Navzdory správním úkolům biskup François de Laval nezanedbával pastorační činnost. Mnohé prameny dosvědčují jeho vyčerpávající cesty po rozsáhlé diecézi a péči o domorodé obyvatelstvo i kolonizátory. Velký rozruch vzbudilo jeho rozhodnutí exkomunikovat bílé křesťany, kteří Indiánům prodávali alkohol. Francouzský biskup dokonce vymohl na králi Ludvíku XIV. Dekret, který zakazoval prodej alkoholu domorodcům. Mons. Laval rovněž zastával po dvojí volební období úřad guvernéra Nové Francie.

Svatý otec zároveň při audienci schválil dekrety, které potvrzují zázrak, přikládaný přímluvě těchto blahoslavených:

bl. Giovanni Antonio Farina (1803-1888), biskup italského města Vicenza a zakladatel Institutu sester učitelek od sv. Doroty
bl. Cyriak Eliáš Chavara (1805-1871) kněz a zakladatel kongregace Sester Panny Marie, Matky Karmelu, z indického státu Keralá
bl. Nicola da Longobardi (1650-1709), člen řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly
bl. Eufrasie Eluvathingal od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (1877-1952), řeholnice z Kongregace Matky Karmelu, pocházející z indického státu Keralá.

Jeden z dekretů uznává zázrak na přímluvu Božího služebníka Luigiho della Consolata (Ludvík od Panny Marie Utěšitelky, 1922-1977), italského člena kongregace bratrů sv. Josefa Cottolenga

Další pak uznávají hrdinské ctnosti těchto Božích služebníků a služebnic:

Francesco Simón Ródenas (1849-1914), španělský biskup a člen řádu menších bratří kapucínů
Adolfo Barberis (1884-1967), italský diecézní kněz, zakladatel ženského řeholního institutu Křesťanské služby
Maria Clemente (1876-1936), francouzský kněz, augustinián a zakladatel kongregace sester sv. Johanky z Arku
Sebastiano Elorza Arizmendi (1882-1942), španělský augustiniánský laik
Marie Tereza od Eucharistického Ježíše (1901-1972), brazilská řeholnice a zakladatelka kongregace Malých misionářek od Panny Marie Neposkvrněné
Clara della Concezione (Klára od Neposkvrněného Početí,1902-1973), španělská klariska
Marie Magdaléna od Svátostného Ježíše (1888-1960), italská pasionistka
Luigi Rocchi (1932-1979), italský laik

(jag)