Rádio Vaticana

Vatikán. Bůh nás miluje, neumí nic jiného – konstatoval papež František v kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Papež zdůraznil, že Pán nás vždy očekává a odpouští nám. Je Bohem milosrdenství, který nám strojí slavnost, když se k Němu vracíme.
Bohu se po nás stýská, když se od Něho vzdálíme. Papež František si ke své homilii vzal podnět v prvním liturgickém čtení z proroka Ozeáše (Oz 14,2-10). „Pán k nám promlouvá něžně. A třebaže nás vybízí k obrácení - a toto slovo nám zní trochu stroze – zaznívá tento láskyplný Boží stesk. Taková je pobídka Otce, který říká synu: »Vrať se, je čas vrátit se domů. « Už jen s tímto slovem bychom mohli trávit hodiny na modlitbě“.

„Takové je srdce našeho Otce. Bůh je takový, neunaví se! Takto jednal po mnoho staletí, během četných apostazí, kdy Jeho lid odpadal od víry. On se však vrací neustále, protože náš Bůh je Bohem, který čeká od onoho odpoledne v pozemském ráji, kdy Adam vyšel z ráje se soužením i příslibem. On je věrný. Pán je věrný Svému slibu, protože nemůže zapřít sám sebe. Je věrný. Takto během dějin čekal na nás všechny. Bůh na nás čeká neustále.“

František pak přešel k podobenství o marnotratném synovi. „Lukášovo evangelium nám praví – podotkl - že každý den vyhlížel syna, zda se vrátí. Čekal. A jakmile jej spatřil, šel mu hned naproti a objal jej. Syn si připravil tolik slov, která mu řekne, ale otec jej nenechal domluvit. Objetím mu zavřel ústa.

„Toto je náš Otec, neustále čekající Bůh. Někdo možná řekne: »Ale, otče, já mám spoustu hříchů, nevím, jestli bude Bůh spokojen.« - Tak to zkus. Chceš-li znát něhu tohoto Otce, jdi k Němu, zkus a potom mi řekneš. – Bůh nás očekává. Bůh čeká a také odpouští. Je Bohem milosrdenství, neomrzí Jej odpouštět. Nás omrzí žádat odpuštění, Jeho neomrzí odpouštět. Sedmdesátkrát sedmkrát, vždycky. S odpuštěním stále vpřed. A z podnikatelského hlediska je bilance negativní. On vždycky ztrácí. Ztrácí věcně, ale vítězí v lásce.“

„A to proto - pokračoval papež s odkazem na dnešní evangelium (Mk 12,28-34) - protože Bůh je „první, který plní přikázání lásky. Miluje a neumí nic jiného. Také zázraky, které konal Ježíš – dodal papež – byly znamením velkého zázraku, který Pán denně koná s námi, když se odhodláme povstat a jít k Němu. A jakmile k tomu dojde, Bůh strojí hostinu. „Nikoli jako onen boháč, před jehož dveřmi ležel žebrák Lazar“ - poznamenal papež - „strojí jinou hostinu jakožto otec marnotratného syna“:

„»Vykvete jak lilie« zní příslib. »Vystrojím ti slavnost«. »Rozprostřou se jeho ratolesti, jak oliva se bude skvít, jak Libanon bude vonět«. Každý lidský život, každý muž, každá žena mající odvahu přiblížit se Pánu, nalezne radost ze slavnosti Boží. Ať nám toto slovo pomůže přemýšlet o našem Otci, který nás neustále očekává, odpouští nám a strojí slavnost, když se vracíme.“

Končil papež dnešní ranní kázání.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)