Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. „Nestyďme se za víru. Očistěme zrak, protože vidí příliš světských věcí. Bůh po nás žádá, abychom putovali, ale ne jako turisté“, vyzýval papež František při své nedělní odpolední pastorační návštěvě ve farnosti Panny Marie Matky přímluvné modlitby (Santa Maria dell´Orazione). Čtvrť Setteville v obci Guidonia asi dvacet kilometrů severovýchodně od hlavního města je pátá farnost, kterou římský biskup v prvním roce svého pontifikátu navštívil.

„Je to farnost na římské periferii, ale také na okraji samotné obce Guidonia. Chybí tu sociální zázemí, školy, náměstí, služby…Bydlí tu hlavně mladí lidé – jejich typický den začíná v šest ráno, kdy vyjíždějí za prací do města, a končí návratem v osm večer. Tedy čtvrť noclehárna. Je velký problém, že tu nejsou školy. Farnost pokrývá jejich absenci, doufáme ale, že školy brzy postaví.“

Vysvětluje sociální okolnosti papežovy návštěvy farář Francesco Bagalá, který přijal svěcení před necelými 15 lety jako jeden z prvních absolventů římského semináře Redemptoris Mater. Právě Neokatechumenátní cesta má ve farnosti celkem šest skupin, které papež pozdravil. Jeho první kroky ovšem mířily k nemocným dětem. Po osobním pozdravu asi stovky postižených dětí s jejich rodiči papež zamířil do učebny katechismu. Na osobní zkušenosti jedné dospívající dívky František reagoval:

„Nestyďme se za víru, nestyďme se za to, že chodíme do kostela. (…) Duch svatý nám dává milost, abychom se nestyděli za své křesťanství. Ďábel totiž přichází a šeptá nám do ucha: proč bys chodil do kostela, řeknou o tobě, že jsi hlupák. Proto se musíme modlit k Duchu svatému, abychom se nestyděli…“

Ruku v ruce s překonáním studu jde také odvaha, pokračoval papež a společně s dětmi se pomodlil za milost Ducha a pomoc Panny Marie. Poté římský biskup pochválil neokatechumenátní společenství za to, že se vydalo na pouť. Bytí v pohybu je jednou ze základních vlastností každého křesťana, a nejenom jeho, podotkl papež. Každý poctivý člověk je na cestě, vychází ze svého egoismu. Na pouti se ovšem vyskytuje dvojí úskalí, varoval František:

„Zastavit se a splést si cestu. V čem spočívá nástraha? V tom, že už neputujeme, ale procházíme se jako turisti. Už neputujeme, bloumáme. (…) Tito lidé nemají směr, chytli se do léčky. Jsou přesvědčeni, že putují, zatímco bloudí. A to je něco jiného.“

Před večerní mší svatou papež vyzpovídal několik farníků. V homilii pak vyšel z mešní preface, která prosí o pokrm Božího Slova a očišťování nitra. Právě naslouchání Božímu Slovu je křesťanova nejzávažnější povinnost, zdůraznil papež František.

„Co se křesťanovi ukládá? Možná mi řeknete: nedělní mše svatá, půst a odříkání ve Svatém týdnu, nebo ještě něco jiného. Avšak prvním křesťanovým úkolem je poslouchat Boží slovo, naslouchat Ježíši, protože On k nám promlouvá a svým Slovem nás zachraňuje. Svým Slovem také naši víru posiluje. Namítnete – ale Otče, já naslouchám Ježíši, a to dokonce hodně. Co ale posloucháš? Rozhlas, televizi, lidské tlachání…Během dne toho tolik slyšíme, ale skutečně si denně vyhradíme chvilku času, abychom naslouchali Ježíši, Jeho Slovu?“

Tázal se papež a vyzval farníky, aby s sebou stále nosili kapesní vydání evangelia – stejně jako se to traduje o některých prvomučednících – a podle možností do něj občas nahlédli.

„Třeba v autobuse – tedy když je to možné, protože častokrát musíme udržovat rovnováhu a také si chránit kapsy. Ale když se nám podaří sednout, tu a tam, i během dne, vezměte evangelium a přečtěte si pár slov. O svaté Cecílii se říká, že u sebe stále nosila evangelium. Právě Ježíšovo Slovo je naším prvním pokrmem, který vyživuje naši víru.“

Druhou milostí, o kterou se prosilo ve vstupní modlitbě, je očista našeho nitra, aby se radovalo z patření na Boží slávu, pokračoval papež František.

„Pohled na Ježíše očišťuje náš zrak a připravuje oči na věčný život, na nebeské patření. Náš zrak je možná trochu nemocný, protože vidíme mnoho věcí, které nejsou Ježíšovy, nebo jsou dokonce proti Němu – věci světské, které neprospívají světlu naší duše. Toto světlo postupně vyhasíná a, aniž bychom to vnímali, dospíváme do vnitřní temnoty a duchovní temnoty. Temnota víry nastupuje, protože jsme neuvykli pohledu na Ježíše.“

Když čteme evangelium, představujme si, jaký Ježíš byl a jak jednal. Pouze takto budou naše srdce a rozum pokračovat v pouti naděje, na kterou nás Pán zavedl, zakončil papež František svou nedělní homilii ve farnosti Setteville di Guidonia.

(jag)