Dobrý den, drazí bratři a sestry,
Jádrem liturgie této neděle je jedna z nejútěšnějších pravd: božská Prozřetelnost. Prorok Izaiáš ji prezentuje obrazem plným něhy, obrazem mateřské lásky a říká: „Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!“ (Iz 49,15). Jak je to krásné! Bůh na nás nezapomíná, na nikoho z nás. Každého z nás má rád a chová jej ve Své paměti podle jména a příjmení. Krásné pomyšlení! Tato pobídka k důvěře v Boha má svou paralelu v Matoušově evangeliu: „Podívejte se na ptáky – říká Ježíš - Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí… Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou – a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich!“ (Mt 6,26.28-29).
Když však myslíme na množství lidí, kteří žijí v nuzných podmínkách či přímo v bídě, která uráží jejich důstojnost, mohla by se Ježíšova slova jevit abstraktně, ne-li iluzorně. Ve skutečnosti jsou však aktuální víc než kdy jindy! Připomínají nám, že nelze sloužit dvěma pánům: Bohu a majetku. Dokud se každý bude snažit hromadit pro sebe, nebude nikdy spravedlnost. Slyšme pozorně: Dokud se každý bude snažit hromadit pro sebe, nebude nikdy spravedlnost. Pokud však budeme v důvěře v Boží prozřetelnost společně hledat Jeho království, pak nebude nikomu chybět to, co je třeba k důstojnému životu.
Srdce zaujaté touhou po majetku, srdce, které je plné této žádosti, postrádá Boha. Ježíš proto mnohokrát varoval boháče, neboť jsou ve velkém nebezpečí, že budou svoji jistotu vkládat do dober tohoto světa. A jistota, definitivní jistota je v Bohu. V srdci, jež je posedlé majetkem, již není mnoho místa pro víru. Je-li zaujaté majetkem, není v něm místo pro víru. Pokud se však Bohu ponechá místo, které mu náleží, tedy to první, potom Jeho láska vede k dělení se o majetek a k jeho sdílení ve službách solidarity a pokroku, jak dokazují četné, i nedávné příklady z dějin církve. Boží prozřetelnost tak prochází naší službou druhým, naším sdílením s druhými. Nehromadí-li každý z nás majetek pouze pro sebe, ale dává-li jej do služby druhým, stává se Boží prozřetelnost viditelnou jakožto skutek solidarity. Hromadí-li jej však někdo jenom pro sebe, co se stane, až bude povolán Bohem? Nebude moci svůj majetek odvézt s sebou, protože – jak víte – rubáš nemá kapsy! Lépe je se rozdělit, protože do nebe si vezmeme jenom to, oč jsme se rozdělili s druhými.
Cesta, kterou ukazuje Ježíš, se může jevit poněkud nerealisticky v běžné mentalitě a v problémech ekonomické krize. Avšak, je-li správně chápána, přivádí nás ke správnému žebříčku hodnot. Ježíš říká: „Což není život více než jídlo a tělo víc než šaty?“ (Mt 6,25). K tomu, aby nikomu nechyběl chléb, voda, oděv, dům, práce a zdraví, je zapotřebí, abychom se všichni považovali za děti nebeského Otce, tedy za bratry a sestry a chovali se podle toho. Připomněl jsem to v Poselství k 1. lednu: Bratrství jako základ míru a cesta k němu, tedy společná cesta a společné sdílení věcí.
Ve světle Božího slova této neděle, prosme Pannu Marii jako Matku božské Prozřetelnosti. Svěřme jí svoji existenci, pouť církve a lidstva. Zejména ji prosme, abychom se všichni snažili žít prostě a střídmě a být pozorní vůči potřebám bratří, kteří jsou v největší nouzi.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
