Nový portál Vatikánského rozhlasu

O. Antonio Spadaro, SJ, ředitel časopisu Civiltà Cattolica komentuje pro naši rozhlasovou stanici konverzaci papeže Františka s generálními představenými mužských řeholí, která proběhla na sklonku loňského listopadu. Papež tu mluví o výchovné úloze jako klíčovém poslání. Výchova se má soustředit na hlásání Krista stále se měnící generaci. A to je také otázka jazyka, vysvětluje italský jezuita.

„Velikost církevní tradice a moudrosti je dnes nutné předložit v takové formě, kterou dnešní člověk může přijmout a která může vstoupit do lidského života. Pokud sdělujeme poselství, které se odvolává jenom k velkým principům, riskujeme, že nepostihneme člověka v celé jeho problematice.“

Vychovatel a hlasatel evangelia stojí před složitými případy, jak Svatý otec ukázal na příběhu holčičky, která se necítí milována přítelkyní své matky. Právě tato část rozhovoru některé sdělovací prostředky vedla k chybné interpretaci…

„Papež se dotkl významného problému. V těchto případech vždy hrozí nedorozumění, je nutné s nimi zacházet opatrně. Papež František tímto způsobem provokuje naši inteligenci a přímo nám nenabízí řešení. Jeho prvotním cílem, jak dokládá Evangelii gaudium, je otevírat otázky, klást výzvy, vyvolat debatu. Je to dialogický styl, který chce zasáhnout a vtáhnout lidské svědomí a může vést také k chybným výkladům. Pokud se však rozhovor, který papež zahájil, pokoušíme bezprostředně ukončit, pokud jeho slova rigidně interpretujeme jak zprava, tak zleva, jsme ihned usvědčeni ze lži. Rozhovor musí zůstávat otevřený, jako lidské srdce.“

Papež ve své diskusi s Unií vyšších řeholních představených neospravedlňoval postoje mimo křesťanskou nauku. Zdůraznil pouze, že evangelium se musí sklonit ke konkrétním životním situacím. Vyzývá nás k tomu, abychom otevřeli oči. O tomtéž mluví Benedikt XVI. ve svém prohlášení z 11. února loňského roku, kde naznačuje dnešní „rychlé změny“ a „otázky velkého významu pro život víry“. Je to dynamická a komplexní vize, která možná bude zklamání pro toho, kdo potřebuje pouze několik jasných principů.

Papež nás ovšem zve k tomu, abychom objali celé lidstvo. Říká nám, abychom vynaložili námahu k pochopení člověka vedle nás, protože evangelium je důležité. Papeži záleží na tom, aby opakovaně vyzdvihl, že evangelní poselství lásky se týká každého a nikoho nevyjímá. Nestačí tudíž ztuhlost a předkládání principů, které se dotýkají mysli, avšak nikoliv srdce. Je zapotřebí otevřít se životu.

Papežova slova potvrzují hluboké antropologické změny a proměny v tom, jak člověk sám sebe vnímá a prožívá své vztahy. Jsou opravdovou útěchou pro nás vychovatele, kteří hledáme nové cesty, na kterých se s lidmi v těchto nových kontextech setkávat. Pomáhají nám, abychom v tom s důvěrou pokračovali. Nejdůležitější je pro nás vztah s mladými lidmi, vyslechnutí jejich existenciálních situací. Sem máme vnášet slova evangelia, i když stav věcí je velmi vzdálen křesťanskému nebo lidskému ideálu.

Dodává paní Assunta Steccanellová, katechetka a vyučující na Teologické fakultě regionu Triveneto. „V mé malé komunitě v padovské diecézi“, pokračuje, „naprostá většina dětí pokřtěných v loňském roce pochází od párů, které bychom definovali hrozným termínem „neregulérní“. Také v jazyce musíme dávat pozor na to, abychom šířili Slovo naděje a radosti. Mluvíme tu o vysokém procentu lidí, které zřejmě nadále poroste, protože mnozí lidé spolu žijí před manželstvím. Tyto palčivé otázky ovšem vyžadují formaci, které se dnes nedostává.

„Nelze mluvit v hotových heslech. Nejde o zjemňování reality. Je nutné podat pravdu tak, aby lidé emocionálně pocítili, že se jich týká. Pokud dítěti nabídneme něco abstraktního a vzdáleného od jeho života, vybere si vždy raději lidi, které miluje, než tvůj koncept. A tak – jak vyslovil papež – namísto evangelizace „očkujeme proti víře“.“

(jag)