Dobrý den, drazí bratři a sestry,
Dnes slavíme Epifanii, tedy Zjevení Páně. Tato slavnost se pojí k biblickému podání příchodu mudrců, kteří přišli z Východu do Betléma, aby poklonili židovskému králi. Tuto epizodu velkolepě komentoval papež Benedikt ve své knize o Ježíšově dětství. Bylo to vlastně první „zjevení Krista“ národům. Tato slavnost tedy zdůrazňuje všeobecnost spásy, kterou přinesl Ježíš. Liturgie tohoto dne provolává: „Budou se ti klanět všechny národy Hospodine,“ protože Ježíš přišel pro nás všechny, pro všechny národy!
Tato slavnost nám ukazuje dvojí pohyb: na jedné straně je to hnutí Boha směrem ke světu, lidstvu – celé dějiny spásy, která vrcholí v Ježíši; a na druhé straně lidské hnutí směrem k Bohu – pomysleme na náboženství, na hledání pravdy, cestu národů k pokoji, vnitřnímu pokoji, spravedlnosti a svobodě. A tento dvojí pohyb je podněcován vzájemnou přitažlivostí. Co se týče Boha, čím je přitahován? Láskou k nám: jsme Jeho děti, má nás rád a chce nás osvobodit od zla, nemoci a smrti, aby nás přivedl k Sobě domů, do Svého království. „Bůh nás čirou milostí přitahuje, aby nás sjednotil se Sebou” (Evangelii gaudium, 112). A také na naší straně je láska, touha. Vždycky nás přitahuje dobro, pravda, život, štěstí. Ježíš je místem setkání této vzájemné přitažlivosti a tohoto dvojího pohybu. Je Bůh a člověk. Ježíš, Bůh a člověk. Kdo má však iniciativu? Vždycky Bůh! Láska Boží vždycky předchází naši lásku! Bůh má vždycky iniciativu. On nás očekává a zve. Iniciativa je vždycky Jeho. Ježíš je Bůh, který se stal člověkem, vtělil se a narodil se nám. Nová hvězda, která se ukázala mudrcům, byla znamením Kristova narození. Kdyby tuto hvězdu nespatřili, nebyli by se tito muži vydali na cestu. Předchází nás světlo, pravda a krása. Bůh nás předchází. Prorok Izaiáš říkal, že Bůh je jako květ mandloně. Proč? Protože je v těch krajích rozkvétá mandloň jako první. A Bůh nás vždycky předchází, vždycky nás hledá jako první. O činí první krok. Bůh nás vždycky předchází. Jeho milost nás předchází a tato milost se zjevila v Ježíši. On je Epifanií. On, Ježíš Kristus, je zjevením lásky Boží. Je s námi.
Církev je součástí tohoto hnutí Boha směrem ke světu. Její radostí je evangelium a to, že odráží Kristovo světlo. Církev je lidem těch, kteří zakusili tuto přitažlivost a nosí ji v sobě, v srdci a v životě. „Rád bych upřímně a uctivě řekl těm, kteří se cítí daleko od Boha a církve, jsou nesmělí a indiferentní: Pán volá i tebe, volá tě, abys byl součástí Jeho lidu a činí tak s velkým respektem a láskou“ (Ibid.113). Pán tě volá, Pán tě hledá. Pán tě čeká. Pán nedělá proselytismus, prokazuje lásku a tato láska hledá a očekává tebe, který nyní nevěříš anebo jsi vzdálen.
Za celou církev prosme Boha o radost z hlásání evangelia, neboť církev je „poslaná Kristem, aby zjevovala a sdělovala všem lidem a národům Boží lásku“ (Ad gentes, 10). Panna Maria kéž nám pomáhá, abychom byli všichni učedníky-misionáři, hvězdičkami, které září Jeho světlem. A modleme se, aby tuto zvěst přijalo každé srdce a všichni lidé poznali, že „i jim platí ona zaslíbení evangelia“ (Ef 3,6).
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
