Nový portál Vatikánského rozhlasu

Apoštol Jan definuje přítomný okamžik velmi přesně: „poslední hodina je tu“ (1 Jan 2,18). Tento výrok, který se vyskytuje v liturgii 31. prosince, znamená, že Božím vstupem do dějin jsme se ocitli v „posledních“ časech, po jejichž uplynutí bude následovat druhý a definitivní Kristův příchod. Mluví se tu přirozeně o kvalitě času, nikoli o kvantitě. S Ježíšem nastala „plnost“ času, plnost smyslu a spásy. Nebude už žádné jiné zjevení, nýbrž plná manifestace toho, co Ježíš už zjevil. V tomto smyslu tedy nastala „poslední hodina“. Každá chvíle našeho života není provizorní, nýbrž je definitivní a každý náš čin je nesen věčností, neboť odpověď, kterou dnes dáváme Bohu, jenž nás miluje v Ježíši Kristu, ovlivní naši budoucnost.

Biblické a křesťanské pojetí času a dějin není cyklické, nýbrž lineární. Je to pouť, která míří ke svému dovršení. Uplynulý rok nás tudíž staví nikoli před skutečnost, která se končí, nýbrž před skutečnost, která se naplňuje. Je to další krok směrem k cíli, jenž je před námi, cíli naděje a cíli štěstí, protože se setkáme s Bohem, důvodem naší naděje a pramenem naší radosti.

Na sklonku tohoto roku 2013 sbíráme do pomyslného koše dny, týdny a měsíce, které jsme prožili, abychom je nabídli Pánu. A směle se ptejme: jak jsme prožili čas, který nám dal? Využili jsme jej především sami pro sebe a své zájmy anebo jsme jej dovedli také dát druhým? A Bůh? Kolik času jsme si vyhradili, abychom „byli s Bohem“, v modlitbě, ve ztišení, v adoraci?

A pomysleme my, římští občané, také na toto město Řím. Co se letos stalo? Co se děje a co se stane? Jaká je kvalita života v tomto městě? Závisí na nás všech! Jaká je kvalita našeho „občanství“? Přispěli jsme svojí troškou letos k tomu, aby bylo útulné, spořádané a pohostinné? Tvář města je vskutku jakousi mozaikou, jejímiž kamínky jsou všichni, kdo v něm žijí. Ten, kdo je pověřen autoritou, má zajisté větší odpovědnost, ale každý z nás je spoluodpovědný v dobrém i zlém.

Řím je městem jedinečné krásy. Jeho duchovní a kulturní odkaz je mimořádný. A přece jsou také v Římě mnozí lidé, na nichž se podepsala materiální i morální bída, lidé chudí, nešťastní a trpící, kteří interpelují svědomí každého občana. V Římě možná více pociťujeme tento kontrast mezi majestátním prostorem naplněným uměleckými skvosty a sociálními potížemi těch, kdo jsou v nesnázích.

Řím je město plné turistů, ale také plné uprchlíků. Řím je plný lidí, kteří pracují, ale také lidí, kteří nemají práci anebo konají práci špatně placenou a někdy nedůstojnou. A všichni mají právo, aby byli přijímáni stejně a dostávalo se jim rovnosti, protože každý je nositelem lidské důstojnosti.

Je poslední den roku. Co uděláme, jak budeme jednat v příštím roce, abychom svoje město učinili lepším? Řím bude mít v novém roce krásnější tvář, bude-li lidsky bohatší, pohostinnější a přívětivější, budeme-li všichni pozornější a velkodušnější k těm, kdo se ocitli v potížích a budeme-li konstruktivně a solidárně spolupracovat ku prospěchu všech. Řím bude v novém roce lepší, pokud tu nebudou lidé, kteří se dívají „zpovzdálí“ a hledí na svůj život „svrchu“ bez účasti na množství lidských problémů těch, kteří jsou - nakonec a z principu, ať chceme či nechceme - našimi bratry. V této perspektivě vnímá římská církev svůj závazek – a je to její povinnost - přispívat k životu a budoucnosti města, aby bylo oživováno kvasem evangelia a bylo znamením a nástrojem Božího milosrdenství.

Končíme tento večer léta Páně 2013 poděkováním a prosbou o odpuštění. Děkujme za všechna dobrodiní, která nám Bůh daroval a zejména za jeho trpělivost a věrnost, která se projevuje plynutím času, ale jedinečným způsobem v naplnění času, když „Bůh poslal svého Syna narozeného z ženy“ (Gal 4,4). Matka Boží, v jejímž jménu zítra začneme novou etapu svojí pozemské pouti, ať nás učí přijímat Boha, který se stal člověkem, aby každý rok, každý měsíc a každý den byl naplněn Jeho věčnou Láskou.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie