Vatikán.
Modlit se s naléhavostí a v jistotě, že Bůh vyslyší naši modlitbu. Nad těmito dvěma postoji modlitby se papež František zamýšlel ve svém kázání při dnešní ranní mši svaté v kapli Domu svaté Marty.
Pokud je modlitba skutečně křesťanská, pohybuje se mezi žádostí, kterou vždy obsahuje, a jistotou, že bude vyslyšena, ačkoli se přesně neví, kdy se to stane. Kdo se modlí, se totiž nebojí, že by Boha obtěžoval, a slepě důvěřuje jeho otcovské lásce. Tato důvěra je tak slepá jako dva slepci z dnešního evangelia, kteří jdou za Ježíšem a volají, aby je uzdravil. Anebo jako důvěra slepce z Jericha, který volá po Mistrově zásahu hlasem silnějším než ti, kdo ho chtějí umlčet. Sám Ježíš nás učí, abychom se modlili jako „neodbytný přítel“ nebo „vdova, která žádá o pomoc nespravedlivého soudce“.
„Možná to zní špatně, ale modlitba je tak trochu obtěžování Boha, aby nás vyslechl. Pán to ale říká – buďte jako přítel o půlnoci, jako vdova před soudcem…Znamená to na sebe upoutat Boží srdce, Boží zrak…To udělal také onen malomocný, který se přiblížil k Ježíši se slovy: Chceš-li, můžeš mě očistit. Udělal to s určitou jistotou. A právě takovéto modlitbě nás Ježíš učí. Když se modlíme, občas si pomyslíme – ano, vyslovím před Pánem tuto potřebu. Uděláme to jednou, dvakrát, třikrát, ale nijak silně. Pak už nás to unavuje a zapomínáme o to prosit. Ale tito lidé hlasitě volali a nepolevovali ve svém křiku. Ježíš nám říká: „Proste“, ale také nás vyzývá: „Tlučte“. Ten, kdo tluče na dveře, dělá rámus, vyrušuje, obtěžuje.“
Je tedy nutné naléhat až do krajnosti a zároveň mít neochvějnou jistotu. Slepci z dnešního evangelia jsou nám v tom vzorem. Jsou si naprosto jisti svým požadavkem. Když se jich totiž Ježíš zeptá, zda věří jeho moci, odpovídají: Ano, Pane, věříme a jsme si tím jisti.
„Modlitba má tento dvojí postoj – vyžaduje a je si jistá. Modlitba se vždy něčeho dožaduje – když Pána prosíme, aby nás vyslechl v našich potřebách. Ale pokud je pravá, má také jistotu: Vyslechni mne! Věřím, že to můžeš udělat, protože jsi to slíbil.“
On nám dal slib – to je onen nárožní kvádr, na kterém spočívá jistota modlitby. V této jistotě před Pánem vyslovujeme své prosby a jsme si jisti tím, že on může zasáhnout. Modlitba, pokračoval Svatý otec, znamená slyšet Ježíšovu otázku, kterou položil dvěma slepcům: „Věříte, že mám takovou moc?“
„On má tuto moc. Jak a kdy to udělá, nevíme. Jistota modlitby znamená, že máme potřebu v pravdě před Pánem vyslovit: Jsem slepý, Pane. Mám tuto nouzi, tuto nemoc, tento hřích, tuto bolest…avšak říci to vždy v pravdě tak, jak věci jsou. Pán slyší naše potřeby a cítí, že voláme po jeho zásahu s jistotou. Zamysleme se nad tím, zda naše modlitba vyjadřuje potřebu a jistotu – potřebu, protože sami sobě říkáme pravdu, a jistotu, protože věříme, že Pán může udělat to, oč žádáme.“
Zakončil papež František svou dnešní ranní homilii.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
