Řím.
V neděli (1.12.) odpoledne navštívil papež František farnost sv. Cyrila Alexandrijského v římské čtvrti Tor Sapienza, kde udělil svátost biřmování devíti chlapcům. Pronesl při té příležitosti krátkou homilii:
„V prvním čtení jsme slyšeli proroka Izaiáše, jak mluví o pouti, a říká, že na jejím konci pevně stojí Hospodinův dům. Tak nám sděluje, že náš život je poutí a že máme jít po této cestě až na Hospodinovu horu, na setkání s Ježíšem. Nejdůležitější věcí, která se člověku může přihodit, je setkání s Ježíšem, s Tím, který nás miluje, spasil nás položením svého vlastního života za nás. Putujeme tedy na setkání s Ježíšem.
Můžeme si klást otázku, kdy potkám Ježíše? Pouze na konci cesty? Nikoli. Setkáváme se s Ním každý den. A jak? V modlitbě. Když se modlíš, setkáváš se s Ježíšem, ve svátostech: přistupuješ-li ke sv. přijímání, setkáváš se s Ježíšem, neseš-li ke křtu své dítě, přinášíš Ježíše, nacházíš Ježíše. A vy, kteří dnes přijímáte svátost biřmování, také se setkáte s Ježíšem a pak ve svatém přijímání. Ale potom, po biřmování? Sbohem, ne? Říká se přece, že biřmování, je „svátost na rozloučenou“… Je to pravda či ne? Po biřmování už se do kostela nechodí: je to pravda nebo ne? …tak trochu, že? Nicméně, po biřmování a po celý život se setkáváme s Ježíšem v modlitbě, na mši, při konání dobrých skutků, návštěvou nemocných, podporou chudých, myslíme-li na druhé, když nejsme egoisté a když jsme laskaví… tady se vždycky setkáváme s Ježíšem! A životní pouť je právě toto. Putujeme, abychom se setkali s Kristem.
Pro mne je dnes radostí, že jsem mohl přijít k vám, protože my všichni se dnes při mši setkáme s Ježíšem a ujdeme kus cesty spolu. Pamatujte neustále, že život je cesta. Putování. Pouť na setkání s Ježíšem. Na konci pak navždy. Cesta, na které se nesetkáváme s Ježíšem, není křesťanská. Ke křesťanovi patří, že se neustále setkává s Ježíšem. Hledí na Něho, nechá Jej hledět na sebe, protože Ježíš se na nás dívá s láskou, miluje nás, má nás moc rád a dívá se na nás stále.
Setkat se s Ježíšem znamená rovněž nechat Jej na sebe hledět. Někdo z vás by mi ovšem mohl říci: pro mne je ale tato cesta špatná, protože jsem hříšník, dopustil jsem se mnoha hříchů… Mohu se vůbec setkat s Ježíšem? .. Uvědom si, že Ježíš hledal nejvíce ty lidi, kteří byli největšími hříšníky, i když mu to vyčítali ti, kdo se pokládali za spravedlivé, a říkali: Toto nemůže být pravý prorok. Podívejte se s kým se setkává! Byl s hříšníky… A Ježíš na to říkal: „Přišel jsem pro ty, kteří potřebují spásu a uzdravení.“ Ježíš nás z našich hříchů uzdravuje. A když cestou pochybíme, dopustíme-li se hříchu, zhřešíme-li, přichází Ježíš a také nám odpouští. A toto odpuštění, které nastává při zpovědi, je také setkání s Ježíšem. Stále se setkáváme s Ježíšem.
A tak putujme, jak říká prorok, na horu, kde v posledních dnech dojde k definitivnímu setkání a kde budeme moci spatřit onen překrásný Ježíšův pohled. To je křesťanský život: putovat, jít vpřed, sjednoceni jako bratři, vzájemně se mít rádi a setkat se s Ježíšem. Souhlasíte s tím? Vás devět? Chcete se setkávat s Ježíšem ve svém životě? Ano? A vy také? .. To je v křesťanském životě důležité. A vy, až dnes obdržíte pečeť Ducha svatého, dostanete sílu na cestu k setkání s Ježíšem. Buďte odvážní, nemějte strach. Život je cesta. A tím nejkrásnějším dárkem je setkání s Ježíšem. Kupředu s odvahou.“
Řekl papež František při udělování svátosti biřmování 9 chlapcům ve farnosti sv. Cyrila Alexandrijského na periferii Říma, ustanovené právě před 50 lety. Po bohoslužbě se papež setkal s tamější farní radou. Asi tříhodinová návštěva, při níž papež na chvíli usedl také do zpovědnice, aby udělil několika věřícím svátost smíření, se skončila přibližně v půl sedmé večer, kdy se papež vozem vrátil zpět do Vatikánu.
(mig)