Vatikán.
Na Svatopetrském náměstí se dnes sešlo na 50 tisíc lidí. Mračna, která nad ním stála během minulých dní, se rozestoupila, a setkání s Petrovým nástupcem proběhlo za příznivého počasí. Papež František ve své katechezi pokračoval v tématu odpuštění hříchů, tentokrát ve vztahu k
moci klíčů, tedy moci církve odpouštět hříchy, a mimo jiné řekl:
„Mnozí možná nechápou církevní dimenzi odpuštění, protože panuje neustálý individualismus a subjektivismus, což pociťujeme i my křesťané. Bůh zajisté odpouští každému kajícímu hříšníkovi osobně, ale křesťan je spojen s Kristem a Kristus je sjednocen s církví. Pro nás křesťany je tu jeden dar navíc a také jeden závazek navíc: pokorně přitom přijímat službu církve. Musíme docenit tento dar, péči, ochranu a také jistotu, že mi Bůh odpustil. Jdu k bratru knězi a řeknu: „Otče, dopustil jsem se toho a toho…“ A on odpoví: „Odpouštím ti, Bůh ti odpouští.“. V té chvíli jsem si jist, že mi Bůh odpustil. Je krásné mít tuto jistotu, že mi Bůh vždy odpouští a neochabuje v odpouštění. Nesmíme přestat přicházet s žádostí o odpuštění. Je možné pociťovat zahanbení při vyjevování hříchů, ale naše maminky a naše babičky říkávaly, že je lepší se jednou začervenat než tisíckrát blednout strachy. Jednou se člověk začervená, ale hříchy jsou odpuštěny a jde se dál.“
PLNÉ ZNĚNÍ katecheze Svatého otce je ZDE
V závěru audience pak Svatý otec obrátil pozornost ke dvěma aktualitám:
„Na zítřek 21. listopadu, jež je liturgickou připomínkou Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě připadá Den pro Orantibus, věnovaný vzpomínce na klauzurní řeholní komunity. Je to vhodná příležitost na poděkování Pánu za dar mnoha osob, které se v klášterech a poustevnách zasvětily Bohu v modlitbě a činorodém mlčení. Děkujme Pánu za svědectví klauzurního života a neopomeňme těmto svým bratrům a sestrám poskytovat duchovní i materiální podporu, aby mohli plnit své důležité poslání.
22. listopadu bude zahájen Mezinárodní rok rodinných farem vyhlášený Organizací spojených národů, který má zdůraznit, že zemědělská ekonomika a rozvoj mají v rodině činitele, který respektuje stvoření a je vnímavý ke konkrétním potřebám. Také při práci je rodina vzorem bratrství, protože prožívá zkušenost jednoty a solidarity svých členů a má větší citlivost vůči těm, kdo potřebují větší péči nebo pomoc, a zamezuje tak vzniku případných sociálních konfliktů. Z těchto důvodů mne tato vhodná iniciativa těší a rád bych, aby přispěla k docenění nespočetných dobrodiní, která rodina přináší ekonomickému, sociálnímu, kulturnímu a morálnímu růstu celého lidského společenství.“
(mig)