Nový portál Vatikánského rozhlasu

Paderborn. Papež František opakovaně vyzývá k adoraci Krista a zároveň neúnavné pomoci bližním. Touto cestou se před půldruhým stoletím vydala nová německá blahoslavená, Matka Marie Theresie (občanským jménem Wilhelmine) Bonzelová (1830-1905). Řídila se přitom celoživotním heslem: On (Bůh) vede, já jdu.

Zakladatelku františkánského společenství Chudých sester stálé adorace, původem z porýnského Olpe, v neděli blahořečil kard. Angelo Amato. Prefekt Kongregace pro blahořečení a svatořečení slavil beatifikační liturgii v katedrále severoněmeckého Paderbornu.

„Nová blahoslavená se narodila 17. září 1830 ve vestfálském Olpe v bohaté rodině, která patřila v diecézi k nejstarším a nejváženějším. Dobrý příklad rodičů a jejich živá víra měly zásadní vliv na její křesťanskou formaci. Vzdělání se jí dostalo u voršilek v Kolíně nad Rýnem. Po návratu domů toužila po zasvěceném životě, avšak matčin nesouhlas, těžká nemoc rodné sestry a vlastní zdravotní problémy jí v tom zabránily.“

Wilhelmine Bonzelová nicméně od svého záměru neupustila, ačkoliv doba v Německu nebyla právě klidná. V roce 1859 společně se dvěma dalšími mladými ženami ( Reginou Löserovou a Klarou Pfänderovou) zakládá v rodném Olpe společenství, které si osvojuje řeholi třetího františkánského řádu a získává souhlas paderbornského biskupa.

„Zdrojem, ze kterého blahoslavená Marie Theresie Bonzelová čerpala duchovní sílu k neúnavné milosrdné lásce vůči nejslabším lidem, byla eucharistie. Chvalme Pána za její svědectví!“

Definoval charisma nového františkánského společenství papež František po nedělní modlitbě Anděl Páně. Paderbornský biskup Konrad Martin roku 1863 potvrdil samostatnost kláštera v Olpe a jmenoval Marii Theresii první představenou, kterou zůstala až do své smrti v roce 1905.

Rychle se rozrůstající řeholní společenství pečovalo o sirotky a poskytovalo ošetřovatelskou péči po domácnostech. V důsledku „kulturního boje německého národa“ proti katolicismu se však nemohlo věnovat výuce a brzy mu bylo zakázáno také přijímání nových členek. Rovněž v tomto případě reagovala Matka Theresie odvážně a rázně. Jako první žena v historii Německa totiž v souladu s pruským právem zaregistrovala řeholní společenství jako společnost s ručením omezeným, aby právně a ekonomicky zajistila jeho činnost:

„Společenství za sebou mělo právě dvanáct let a náleželo k němu možná třicet sester. Zákazem noviciátu by mu hrozilo vymření. Matka Theresie však nesložila ruce do klína, ale rozhlédla se kolem sebe a vydala se do Ameriky! Pro nás to zní jednoduše – nasednout do prvního letadla. Tehdy to byla neuvěřitelná cesta, ale ona jí nastoupila.“

Vysvětluje sestra Katharina, která k františkánkám stálé adorace vstoupila před třemi desítkami let. Na beatifikaci své zakladatelky se tak sjely sestry, které dnes kromě Německa působí také ve Spojených státech amerických, na Filipínách a v Brazílii ve všech oblastech sociální a pastorační práce – školách, nemocnicích, pečovatelských domech a misijních stanicích.

(jag)