Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Svatý otec dnes ve Vatikánské bazilice sloužil zádušní mši svatou za biskupy a kardinály, kteří zemřeli v průběhu tohoto roku. Ve své homilii se zamýšlel nad věrností Boží lásky tak, jak ji popisuje apoštol Pavel v listě Římanům:

„V duchovním klimatu měsíce listopad, který je poznamenán vzpomínkou věrných zesnulých, si připomínáme kardinály a biskupy celého světa, kteří se během uplynulého roku vrátili do domu Otcova. Za každého obětujeme tuto svatou eucharistii a prosíme Pána, aby jim dal nebeskou odměnu, která je slíbena dobrým a věrným služebníkům.

Slyšeli jsme slova sv. Pavla: „Jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řím 8,38-39).

Apoštol podává Boží lásku jako ten nejhlubší, nepřemožitelný motiv křesťanské důvěry a naděje. Vypočítává protichůdné a tajemné síly, které mohou ohrožovat cestu víry. Vzápětí však s jistotu prohlašuje, že i kdyby celý náš život byl obklopen hrozbami, nic nás nebude moci odloučit od lásky, kterou nám Kristus prokázal naprostým sebedarováním. I démonické mocnosti nepřátelské člověku se bezmocně zastaví před vnitřním spojením lásky mezi Ježíšem a tím, kdo Jej vírou přijímá. Tato skutečnost věrné lásky, kterou má Bůh ke každému z nás, nám umožňuje klidně a pevně podstupovat každodenní cestu, někdy hbitě a jindy pomalu a namáhavě.

Jedině hřích člověka může toto spojení přerušit, avšak také v tomto případě jej Bůh stále hledá a dostihuje, aby s ním znovu obnovil ztracené spojení, které trvá i po smrti, ba dokonce v tomto závěrečném setkání s Otcem dosahuje svého naplnění. Tato jistota dává nový a plný smysl pozemskému životu a otevírá nás naději pro život po smrti.

Vskutku, kdykoli se ocitáme tváří v tvář smrti drahého nebo dobře známého člověka, vyvstává v nás otázka: „Co bude s jeho životem, jeho prací, jeho službou v církvi?“ Kniha Moudrosti nám odpovídá: jsou v rukou Božích! Ruka je znamením přijetí a ochrany. Podání a stisk ruky je znamením osobního vztahu úcty a věrnosti. Ano, tito horliví pastýři, kteří věnovali svůj život službě Bohu a bratřím, jsou v rukách Božích. Všechno z nich je dobře opatrováno a nebude porušeno smrtí. V rukách Božích jsou všechny jejich dny utkané z radostí a strastí, nadějí a námah, z věrnosti evangeliu a z nadchnutí pro duchovní i materiální spásu stádce, které jim bylo svěřeno.

Také hříchy, naše hříchy jsou v rukách Božích, v rukách milosrdných a plných lásky. Nikoli náhodou si Ježíš ponechal rány ve svých rukách. Umožňují nám totiž vnímat Jeho milosrdenství. A to je naše síla a naše naděje.

Tato skutečnost, plná naděje, je perspektivou závěrečného vzkříšení, života věčného, který je určen „spravedlivým“, těm, kdo přijímají Boží Slovo a chápou Jeho Ducha.

Takto si připomínáme naše zesnulé bratry kardinály a biskupy. Muže oddané svému povolání a své službě církvi, kterou milovali jako se miluje nevěsta. Na přímluvu Matky Boží a svatého Josefa svěřujeme je v modlitbě Pánovu milosrdenství, aby je přijal do svého království plného světla a pokoje, kde žijí navěky spravedliví a ti, kdo byli věrnými svědky evangelia. A prosme v této modlitbě také za sebe, aby nás Pán připravil na toto setkání, jehož datum neznáme, ale které nadejde.“

Řekl papež František při dopolední zádušní mši svaté za 116 biskupů a 9 kardinálů, kteří odešli na věčnost v tomto roce.

(mig)