Vatikán.
Všichni pokřtění jsou povoláni ubírat se cestou posvěcování, nelze být křesťany jenom napůl – řekl papež František v homilii při dnešní ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Papež prohlásil, že v našem životě je vždycky nějaké „před“ Ježíšem a „po“ Ježíši, pričemž zdůraznil, že Kristus v nás uskutečnil „druhé stvoření“, které musíme rozvinout svým životem.
Svatý otec si v dnešní homiii vzal podnět z dnešní pasáže listu Římanům (6,19-23) soustředěné na tajemství našeho vykoupení. Apoštol Pavel, poznamenal papež, „se toto tajemství pokouší vysvětlovat za pomoci logiky „předtím“ a „potom“, před Ježíšem a po Ježíši. Svatý Pavel považuje toto „předtím“ za „bezcenný brak“, zatímco „potom“ je nové stvoření. A ukazuje nám cestu, jak tuto logiku „předtím“ a „potom“ máme žít:
„Jsme pře-tvořeni v Kristu! Kristus nás znovu stvořil, a to svou krví. Je to druhé stvoření. První náš život, naše tělo, naše duše, naše zvyky se ubíraly cestou hříchu, špatnosti, ale po tomto znovu stvoření se máme snažit jít cestou spravedlnosti a posvěcování. Užívejme slova »svatost«! Všichni jsme byli pokřtěni, naši rodiče, když jsme byli dětmi, učinili naším jménem Vyznání víry: »Věřím v Ježíše Krista«, který nám odpustil hříchy. Věřím v Ježíše Krista.“
Tuto víru v Ježíše Krista, pokračoval papež, „musíme vstřebat a svým životem ji nést dál“. „Žít jako křesťan znamená nést dál tuto víru v Krista, toto znovu stvoření. A spolu s vírou nést vpřed skutky, které se rodí z této víry, „skutky posvěcování“. Musíme nést dále „ono první posvěcení, které jsme všichni obdrželi ve křtu“, zdůraznil papež.
„Opravdu jsme slabí a častokrát, častokrát se dopouštíme hříchů, nedokonalostí. Je toto cesta posvěcování? Ano i ne. Pokud si zvykneš a řekneš si: »Jsem už takový. Věřím v Ježíše Krista, ale žiju si, jak chci«, potom se neposvěcuješ, takto to nejde! Je to nesmysl. Ale říkáš-li: »Jsem hříšník, jsem slaboch« a stále přicházíš k Pánu, abys mu řekl: »Pane, dej mi sílu, dej mi víru! Můžeš mne uzdravit!« a ve svátosti smíření se necháš uzdravit, pak naše nedokonalosti poslouží na cestě posvěcování. Vždycky však zůstává ono »předtím« a »potom«.“
„Před úkonem víry, před přijetím Ježíše Krista, který nás znovu stvořil svou krví, pokračoval papež, byli jsme na cestě nespravedlnosti. Potom jsme se ocitli „na cestě posvěcování, ale musíme ji vzít vážně“. Avšak brát ji vážně, znamená konat skutky spravedlnosti, jednoduché skutky, ctít Boha. Bůh je vždycky první. A potom konat to, co nám radí Ježíš: pomáhat druhým. Tyto skutky konal ve svém životě Ježíš, skutky spravedlnosti, skutky znovu stvoření. „Dáme-li najíst hladovému, řekl papež, znovu v něm stvoříme naději. A tak i u ostatních. Pokud však přijmeme víru a potom ji nežijeme – varoval papež – jsme křesťané pouze ve vzpomínce.
„Bez vědomí onoho »předtím« a »potom«, které naznačuje Pavel, je naše křesťanství k ničemu! Ba dokonce se vydáváme cestou pokrytectví. Říkám si křesťan, ale žiji jako pohan. Někdy se tomu říká »křesťan napůl«, ten, kdo to nebere vážně. Jsme svatí, ospravedlněni, posvěceni Kristovou krví a toto posvěcení je třeba uchopit a nést dál! Nebereme-li to vážně, jsme vlažnými křesťany, kteří říkají ano i ne. Tak trochu jako říkaly naše maminky: »navoněný, nalakovaný křesťan« . V nitru však nedošlo ke konverzi, nenachází se tam ono Pavlovo odhodlání: »Všeho jsem se zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s Ním spojen« (Flp 3,8-9).“
Takové bylo Pavlovo zanícení a takové je zanícení křesťana, řekl dále papež. „Je třeba ztratit všechno, co nás vzdaluje od Ježíše Krista, a všechno činit novým. V Kristu je všechno nové! A je možná tak jednat,“ povzbuzoval dále papež. „Jednal tak sv. Pavel, ale také křesťané. Nejenom ti svatí, které známe, ale také anonymní svatí, kteří žijí svoje křesťanství doopravdy.“ Můžeme si položit otázku, zda chceme žít křesťanství doopravdy, zda chceme toto znovu stvoření nést dál. „Prosme na přímluvu sv. Pavla, uzavřel papež František svoji ranní homilii, o milost žít doopravdy jako křesťané a opravdu věřit, že jsme byli posvěceni krví Ježíše Krista.“
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty
(mig)