Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Za ekologií člověka“ (Per una ecologia dell´uomo, LEV 2012) – tento titul nese svazek promluv Benedikta XVI. na téma humánní ekologie, který vydalo Vatikánské nakladatelství. Knihu v severoitalském Pordenone uvedl člověk, který stál po boku emeritního papeže dlouhá léta a celkem bez povšimnutí. Mons. Alfred Xuereb, jeden ze dvou osobních sekretářů Benedikta XVI., Vatikánskému rozhlasu vysvětlil, proč přijal toto pozvání.

„Nejsem spisovatel, ani novinář, a ještě méně vzdělanec. Již delší dobu však ve svém nitru cítím, že musím přispět svou troškou k tomu, aby vyšla najevo skutečná identita Benedikta XVI. Velmi trpím, když některé komentáře jsou tak vzdálené od toho, čím Benedikt XVI. opravdu je. Měl jsem štěstí a milost poznat tohoto muže zblízka a rád bych mluvil o člověku, jehož jsem poznal. Druhým důvodem je pak podpora Vatikánského nakladatelství, které s velkým úsilím světu přináší magisterium církve a papežův hlas.“

Antologie s předmluvou arcibiskupa Jeana Louise Bruguèse, sekretáře Kongregace pro katolickou výchovu, shromažďuje texty Benedikta XVI. od počátku pontifikátu do konce roku 2011. Tedy včetně promluvy v německému parlamentu. „Existuje rovněž ekologie člověka“, pronesl tehdy emeritní papež.“Také člověk má přirozenost, jíž musí dbát a s níž nemůže libovolně manipulovat“. Znamená to, že ekologická krize pramení z antropologické krize moderního člověka?

„Velice silně. Mohu citovat Benedikta XVI., který píše: „Způsoby, jakými lidstvo zachází s životním prostředím, závisejí na způsobech, jakými zachází samo se sebou, a naopak.(…) Povinnosti, které máme vůči životnímu prostředí, se pojí s povinnostmi, které máme vůči lidské osobě“ (Caritas in veritate,51). Papež upozorňuje na ústřední postavení člověka, který je Božím obrazem a zároveň nese velkou zodpovědnost. Slovo „zodpovědnost“ se v antologii vyskytuje téměř čtyřicetkrát. Znamená to, že člověk dosud není dostatečně zodpovědný, ještě nepochopil důležitost lidské bytosti. Z knihy vyplývá, že pokoj stvoření a mír mezi lidmi jsou nerozlučně spjaty.“

Osobní sekretář emeritního papeže vzpomíná také na to, jak Benedikt XVI. v každodennosti projevoval svůj vztah k přírodě a jejím obyvatelům.

„První věc, která mi vytane na mysli, je uvolnění, které Benedikt XVI. v přírodě prožíval. Velmi rád chodil ven a podnikal výlety se svým bratrem – možná mu připomínaly jejich rodinné výlety do přírody v Německu. Papež Benedikt neměl rád jenom kočky, ale všechna zvířata. Mohu vyprávět jednu anekdotu o jeho vztahu k ptactvu, které v hojném počtu obývá Vatikánské zahrady. Jednu zimu jsme při našich procházkách a modlitbě růžence častokrát zahlédli bílého kosa. Papež mne pak vybídl, abych ho vyfotil. Požádal jsem vatikánské fotografy, kteří mají lepší přístroje. Snímky papeži učarovaly a řekl mi, že musí jít do tisku. Pár dní nato fotky vyšly v Osservatore Romano. A ještě další epizoda – v závěru jedné generální audience Benedikt XVI. žehnal sochy, které zobrazovaly různé světce. Poznamenal jsem, že jeden z těch svatých měl u sebe také psa. Papež reagoval: Víš, Alfrede, takoví světci jsou nejenom sympatičtější, ale také lidštější. Jeho pohotová odpověď odhalila, jakou pozornost věnuje světu zvířat ve světě lidí. Onen světec se psem se přibližuje naší každodennosti, a my se k němu můžeme s důvěrou obracet, což je velmi krásné.“

Vatikánský deník doprovodil fotografický servis o bílém kosu úvahou nad osudem jeho méně šťastného kamaráda z pohádky o Pinocchiovi… Nicméně také papež František vyzývá k tomu, abychom uchovávali vše stvořené…Myslíte si, že tu existuje spojitost mezi dvěma pontifikáty?

„Neomezoval bych tuto souvislost pouze na poslední dva papeže. Tato kontinuita je tu odjakživa. Jinak by úřad papeže byl jako kniha s ukončeným dějem, zatímco se jedná o knihu s různými kapitolami. Vzpomeňme na citlivost, kterou vůči přírodě projevoval Jan XXIII., který, díky Bohu, bude zanedlouho prohlášen za svatého. Byl synem rolníka, jak by mohl být necitlivý ke stvoření! S jakou vnímavostí se choval k vatikánským zahradníkům! A pak Pavel VI. a Jan Pavel II. se svými výlety do hor za čerstvým vzduchem...“

Uzavírá pro Vatikánský rozhlas maltský kněz, mons. Alfred Xuereb.

(jag)