Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Je nutné vykázat antisemitismus ze srdce každého muže a každé ženy, vyzval papež František dnes dopoledne při audienci pro zástupce římské židovské obce. Svatý otec nejprve mluvil mezi čtyřma očima s vrchním rabínem Riccardem Di Segnim, který jej pozval k návštěvě římské synagogy. Poté se setkal s delegací římské židovské obce a přijal pozdrav předsedy Unie italských židovských obcí, Renza Gattegni.

Jako římský biskup cítím zvláštní blízkost k římské židovské obci, která je se svou více než dvoutisíciletou nepřerušenou historií jednou z nejstarších v západní Evropě. Židovská obec a římská církev spolu v tomto městě žijí už mnohá století – a jejich soužití, jak dobře víme, často poznamenalo nepochopení a skutečná nespravedlnost. S pomocí Boží však tyto dějiny již několik desetiletí zažívají rozvoj přátelských a bratrských vztahů.

Z katolické strany k této změně mentality přispěl druhý vatikánský koncil, poznamenal Svatý otec, avšak také moudrost a velkorysost mnoha lidí, ochotných k dialogu. Papež pak obrátil svou pozornost k blížícímu se sedmdesátému výročí nacistické razie v římském ghettu.

Budeme vzpomínat a modlit se za mnohé nevinné oběti lidského barbarství a za jejich rodiny. Budeme také bdít nad tím, aby v Římě ani jinde ve světě opětovně nepovstaly nesnášenlivost a antisemitismus – a to pod jakoukoliv záminkou. Již jsem vícekrát řekl – a nyní to rád opakuji – že křesťanství a antisemitismus jsou v rozporu. Křesťan má tak trochu židovské kořeny – a proto nemůže být antisemita!

Společná tragédie války však paradoxně katolickou a židovskou římskou komunitu sblížila, poznamenal dále Svatý otec. Připomněl pak pomoc, kterou židům poskytla řeholní společenství i jednotliví věřící.

Je sice pravda, že prohloubení teologické reflexe (…) pomocí dialogu je důležité, avšak je rovněž pravda, že již existuje dialog života, každodenní zkušenosti, který není méně zásadní. Naopak, bez tohoto dialogu a bez pravé a konkrétní kultury setkávání, vedoucí k ryzím vztahům, bez předsudků a podezíravosti, by úsilí na intelektuálním poli bylo málo platné. Jak často rád zdůrazňuji, také zde se Boží lid řídí svým instinktem a vytuší, kudy vede stezka, jejíž průchod po něm Bůh žádá. V tomto případě je to stezka přátelství, blízkosti, bratrství. Doufám, že zde v Římě budu moci jako biskup přispět k této blízkosti a přátelství, jako jsem měl milost ( a skutečně to byla milost ) to učinit se židovskou obcí v Buenos Aires.

V závěru setkání papež František vrchnímu římskému rabínovi předal své poselství k 70. výročí deportace římských židů. Tato připomínka, píše papež, se má stát apelem pro nové generace, aby nezploštily svou existenci, nedaly se smýkat ideologiemi, neospravedlňovaly zlo, s nímž se setkáváme a neztratily ostražitost vůči projevům rasismu a antisemitismu, ať již jsou jakéhokoliv původu.
Z římského ghetta bylo 16.10.1943 německými okupanty odvlečeno více než tisíc italských občanů židovské národnosti. Téměř všichni zemřeli ve vyhlazovacím táboře Auschwitz. Přežilo jich pouze 17 – z toho jen jedna žena a žádné z deportovaných dětí.

(jag)