Nový portál Vatikánského rozhlasu

Cagliari. Sto tisíc mladých lidí ze všech regionů ostrova Sardinie očekávalo v nedělním podvečeru papeže Františka na hlavní městské třídě krajského města Cagliari. Setkání s Petrovým nástupcem uvedlo pásmo svědectví, zpěvů a modliteb. Po něm následovala četba z Lukášova evangelia o zázračném rybolovu (Lk 5, 1-11) a čtyři otázky mladých lidí. Papež svou odpověď pojal v trojici bodů : zažít neúspěch, důvěřovat Ježíši, stát se rybářem lidí.

„ První bod je – zažít neúspěch. Jedna z vašich otázek se týkala svátosti biřmování. Jakže se tato svátost vlastně jmenuje? Biřmování? Nikoliv, název se změnil, teď je to „svátost rozloučení“. Mladí to dotáhnou až sem a pak jsou z církve pryč, je to tak nebo ne? Je to selhání. Dalším neúspěchem, o kterém jste mluvili, je absence mladých lidí ve farnosti. Je to selhání, nezdar a rozčarování. Mládí se upíná do budoucnosti, avšak někdy prožívá krach či frustraci. Jsou to důležité zkoušky. Chtěl bych se vás nyní na něco zeptat, odpovězte však v tichosti srdce. Myslete na selhání, která každý z vás zažil. Je jisté, že jsme si tím prošli všichni“

Obdobnou zkušenost zažíváme mnohokrát rovněž v církvi, pokračoval papež František. Existují společenstvích, kde víra poněkud vybledla, života církve se účastní jen málo věřících, křesťané jsou smutní a unavení a mnozí mladí lidé jdou po biřmování pryč. Je to pro ně svátost rozloučení.

„Jistě se ptáte, co v této situaci můžete udělat. To, co dělat nemáte, je poddat se bezvýchodnosti a nedůvěře. Pesimističtí křesťané – to není nic pěkného! Vy, mladí lidé, nemůžete a nesmíte být beznadějní, protože naděje je součástí vašeho bytí. Mladý člověk bez naděje není mladý, příliš brzy zestárl! Když mladý člověk ztratí radost, nedůvěřuje životu a propadne beznaději, kde pak hledá trochu klidu a míru? Znáte přece ony obchodníky se smrtí, kteří prodávají smrt a nabízejí vám cestu ve vašem smutku, beznaději, nedůvěře a skleslosti. Prosím vás, neprodávejte své mládí těm, kdo prodávají smrt! Dobře rozumíte tomu, o čem mluvím! Všichni tomu rozumíte – neprodávejte svůj život!“

Petr v evangelním úryvku mohl podlehnout únavě a nedůvěře a pomyslet si, že je vše zbytečné. Namísto tobo odvážně vychází ze sebe a rozhoduje se Ježíši důvěřovat. Pomyslí si, „No tak dobře, na tvé slovo spustím sítě“. Pozor! Neříká: mými silami a výpočty, na základě mé dlouhé rybářské zkušenosti, nýbrž říká: „na tvé slovo“, na Ježíšovo slovo! A výsledkem je neuvěřitelný úlovek, sítě se plní natolik, až se protrhávají.

„To je druhý bod : důvěřovat Ježíši. Chci k vám být upřímný – a proto, když vám toto říkám, neprodávám vám nějaké iluze. Přicházím, abych vám řekl: je tu Osoba, která tě může vést, důvěřuj Jí. Je to Ježíš! Důvěřuj Ježíši! Ježíš není iluze. Důvěřujme Ježíši, Pán je stále s námi. Přichází na břeh našich životů, je nablízku našich selhání, naší křehkosti a hříchů, aby je proměnil. Jako by se Ježíš obracel právě na vás: Zajeďte na hlubinu! (…) Když se úsilí o probuzení víry vašich přátel zdá zbytečné tak jako noční námaha rybářů, vzpomeňte si, že s Ježíšem se vše mění. Pánovo slovo naplnilo sítě, Pánovým slovem nabyde misionářská práce jeho učedníků na účinnosti. “

Následovat Ježíše je náročné. Znamená to nespokojit se s nepatrnými cíly a plavbou podél pobřeží, poznamenal Svatý otec. Též není dobré zůstat u tvrzení: „nic jsme nechytili“. Je nutné jít dál, „zajet na hlubinu a spustit sítě“ – znovu a bez únavy. Ježíš to každému z nás opakuje a dodává nám sílu!

„Někdy hrozí stížnosti a rezignace, ty však přenecháme těm, kdo vyznávají „bohyni nářků“. Také vy stále naříkáte, jako při vigilii za zemřelého? Snad ne, to nesmí mladí lidé dělat. „Bohyně nářků“ klame, zavede vás na nesprávnou cestu. Když vše zdánlivě stojí a vázne, když nás znepokojují osobní problémy, když sociální obtíže nenacházejí patřičnou odpověď, není dobré se vzdát. Ježíš je cesta – dovolme mu, aby vstoupil na naši loďku. (…) Víra v Ježíše přivádí k naději, která přesahuje, k jistotě založené nejenom na našich vlastnostech a schopnostech, nýbrž na Božím slově, na Pánově pozvání. Nezabývejte se lidskými propočty a neověřujte si, zda se okolní realita kryje s vašimi jistotami. Zajeďte na hlubinu, vyjděte ze sebe, vyjděte z našeho malého světa, abyste se otevřeli Bohu, abyste se stále více otevírali také bratřím. Otevřenost vůči Bohu nás otevírá vůči druhým!“

Posledním bodem, kterým papež zároveň zodpověděl další dotazy mladých lidí, je misijní poslání. „Spusťte sítě k lovení“, vyzýval Svatý otec: Také vy jste povoláni, abyste se stali „rybáři lidí“.

„Chtěl bych vám vyprávět svou osobní zkušenost. Včerejšek byl šedesátým výročím dne, kdy jsem ve svém srdci zaslechl Ježíšův hlas. Neříkám to ale proto, abychom to oslavovali dortem. Je to vzpomínka – uplynulo šedesát let, ale já na to nikdy nezapomenu. Bylo mi sedmnáct let. Před tímto rozhodnutím uplynulo několik let, než toto pozvání nabylo konkrétní a definitivní podoby. Potom uběhlo mnoho let – některá plná úspěchů a radostí, avšak mnoho roků selhání, křehkosti a hříchu…Šedesát let na Pánově cestě, za Ním, vedle Něho, stále s Ním. Řeknu vám pouze toto: nelituji toho! Nelituji toho, ale proč? Ne snad proto, že bych si připadal jako Tarzan a šel dál vlastní silou. Nikdy jsem své volby nelitoval, protože vždy, i v nejtemnějších okamžicích, v momentech hříchu, těžkosti a selhání, jsem se díval na Ježíše a důvěřoval jsem mu – a On mne nikdy nenechal samotného. Důvěřujte Ježíši – On jde stále dál, kráčí s námi. Nikdy nezklame, je věrný, je to věrný druh. To je tedy mé svědectví – jsem šťastný, že jsem prožil těchto šedesát let s Pánem. Ale chci vám říci ještě něco víc – jděte dál.“

V závěru papež František mladé lidi vyzval, aby se vydali cestou pokoje, a nikoli cestou války a zkázy. Potom se s nimi pomodlil za oběti nedělního protikřesťanského atentátu v pákistánském Péšávaru.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže k mládeži je ZDE

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(jag)