Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Církev má odvahu ženy, která pečuje o svoje děti, aby je dovedla na setkání se svým Ženichem. Takto papež František v homilii při dnešní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval dnešní epizodu z Lukášova evangelia (Lk 7,11-17) o vdově z Naimu, které Pán vzkřísil syna. V této epizodě papež vidí dimenzi „vdovství“ církve putující dějinami za svým Ženichem. „Ježíš s námi umí soucítit, je našemu utrpení nablízku a bere jej na sebe“ – začal papež František svou homilii na dnešní evangelium. Ježíšovi bylo líto vdovy, která ztratila jediného syna, neboť „věděl, co znamenalo v té době být vdovou, a vůbec projevoval vdovám zvláštní přízeň a péči. Při četbě tohoto evangelia,“ řekl Svatý otec, „mne napadlo, že tato vdova je vlastně obrazem církve, protože v určitém smyslu je také církev vdovou:

„Její Ženich odešel a ona putuje dějinami v naději, že Jej najde, setká se s Ním a bude nakonec Nevěstou. Mezitím je však církev sama! Její Pán není viditelný a proto v sobě nese jakousi dimenzi vdovství… Přemýšlejme tedy o vdovství církve. Církev je odvážná, neboť brání svoje děti, jako ona vdova, která šla za nepoctivým soudcem, aby ji bránil, a nakonec tohoto dosáhla. Naše matka církev je odvážná! Má onu odvahu ženy, která ví, že její děti jsou její, a brání je a přivádí na setkání se svým Ženichem.“

Papež František potom zmínil také další biblické postavy, zvláště odvážnou makabejskou vdovu, jejíž sedm synů podstoupilo mučednictví, protože nechtěli zapřít Boha. Bible říká, že tato žena promlouvala ke svým synům mateřským dialektem, řekl papež a poznamenal, že „také naše matka církev k nám mluví v dialektu, v „onom jazyce pravé víry, kterému všichni rozumíme, jazykem katechismu, který nám dává sílu jít kupředu v boji proti zlu“:

„Toto je vdovská dimenze církve, která putuje dějinami v naději, že se setká se svým Ženichem. Naše matka církev je taková! Je církví, která umí plakat, poněvadž je věrná. Když církev nepláče, něco není v pořádku. Pláče nad svými dětmi a modlí se. Je církví, která jde vpřed, a vychovává svoje děti, dává jim sílu a vyprovází je až k poslednímu rozloučení, kdy je svěřuje do rukou svého Ženicha, s nímž se také nakonec setká. To je naše matka církev! Vidím ji v oné plačící vdově. A co říká Pán církvi? »Neplač. Já jsem s tebou, provázím tě, čekám na svatbu, na definitivní, Beránkovu svatbu. Zastav se, tento tvůj syn, který byl mrtev, nyní žije«.“

A toto je dialog Pána s církví, pokračoval papež František. „Církev své děti brání, ale když jsou mrtvy, pláče. Ale Pán jí říká: »Jsem s tebou a tvůj syn je se mnou,« jako to učinil v Naim, když řekl mrtvému mládenci, ať vstane z már,“ řekl papež a připojil: „Ježíš také nám častokrát říká, ať vstaneme, když jsme mrtví skrze hřích, abychom šli poprosit o odpuštění“. Ale co učiní Ježíš potom, když nám odpustí a oživí nás? – zeptal se: „vrátí nás naší matce“:

„Naše smíření s Pánem se nekončí dialogem »Já - ty - a kněz, který dá rozhřešení«, ale teprve až nás On navrátí naší matce. Tam končí smíření, protože životní pouť, odpuštění a smíření neexistuje mimo matku církev. …takto mne, bez ladu a skladu, při pohledu na tuto vdovu napadají všechny tyto věci… Spatřuji v této vdově obraz vdovství církve putující za svým Ženichem. Mám touhu prosit Pána o milost, abychom stále chovali důvěru k této matce, která nás brání, učí, vychovává a mluví k nám svým dialektem.“

Řekl papež František při dnešní ranní eucharistii.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)