Nový portál Vatikánského rozhlasu

V dnešní liturgii se čte 15. kapitola Lukášova evangelia, která obsahuje tři podobenství o milosrdenství: o ztracené ovci, ztracené minci a potom to nejdelší ze všech, které je pro svatého Lukáše typické, totiž o otci a dvou synech, z nichž jeden je „marnotratný“ a druhý se pokládá za spravedlivého, za svatého. Všechna tato tři podobenství mluví o radosti Boží. Ano, Bůh je radostný. To je pozoruhodné, že Bůh je radostný! A co je radostí Boha? Radostí Boha je odpustit, radostí Boha je odpouštět. Je to radost pastýře, který našel svoji ztracenou ovci, radost ženy, která našla ztracenou minci a radost otce, který přijímá domů ztraceného syna, který byl mrtev a zase žije, byl nalezen. Tady je celé evangelium, ano, tady spočívá celé evangelium, celé křesťanství. Všimněte si však, že to není sentiment, není to naivita! Naopak, milosrdenství je opravdová síla, která může člověka i svět zachránit z „rakoviny“, kterou je hřích, mravní a duchovní zlo. Jedině láska vyplní prázdnotu, negativní propasti, které zlo otevírá v srdci a v dějinách. Jedině láska to může učinit, a v tom spočívá radost Boha!

Ježíš je milosrdenství samo, Ježíš je cele láskou, je Bohem, který se stal člověkem. A každý z nás je onou ztracenou ovcí, ztracenou mincí; každý z nás je oním synem, který prohýřil svoji svobodu následováním falešných model, vidin štěstí a ztratil všechno. Bůh na nás však nezapomíná, Otec nás nikdy neopouští. Je trpělivým Otcem, která nás očekává stále. Respektuje naši svobodu, ale stále zůstává věrným. A když se k Němu vrátíme, přijme nás jako děti do svého domu, protože nikdy, ani na okamžik na nás nepřestává čekat s láskou. A Jeho srdce slaví každé dítě, které se vrátí. Slaví, protože má radost! Bůh má radost, když jeden z nás hříšníků přichází k Němu a prosí Jej o odpuštění.

V čem je nebezpečí? V tom, že se domníváme, že jsme spravedliví a soudíme druhé. Soudíme také Boha, protože si myslíme, že by měl hříšníky trestat, odsoudit je k smrti, a ne jim odpouštět. Potom vskutku riskujeme, že se zůstaneme mimo Otcův dům! Jako onen starší bratr z podobenství, který namísto toho, aby byl rád, že se jeho bratr vrátil, zlobí se na otce za to, že jej přijal a vystrojil slavnost. Pokud v našem srdci není milosrdenství, radost odpuštění, nejsme ve společenství s Bohem, třebaže dodržujeme všechna přikázání, neboť láska zachraňuje a nikoli pouhé dodržování předpisů. Láska k Bohu a k bližnímu je naplněním všech přikázání. A Boží láska, Jeho radost je odpustit. Nepřetržitě nás očekává. Někdo možná nosí v srdci něco tíživého a říká si: »Ale já jsem se dopustil toho či onoho…« On však čeká, On je Otcem a neustále nás očekává!

Pokud žijeme podle zákona „oko za oko, zub za zub“, nikdy nevyjdeme ze spirály zla. Zloduch je vychytralý a šálí nás tím, že svojí lidskou spravedlností můžeme zachránit sebe a zachránit svět. Ve skutečnosti, jedině Boží spravedlnost nás může zachránit! A Boží spravedlnost se zjevila na kříži. Kříž je Boží soud nad námi všemi a nad tímto světem. A jak nás soudí Bůh? Tím že za nás dává život! A tento vrcholný akt spravedlnosti je také vrcholným aktem milosrdenství. Ježíš nás všechny volá, aby se vydali touto cestou: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ (Lk 6,36). Nyní vás poprosím o jednu věc. Mlčky nyní každý pomysleme na nějakého člověka, s nímž nevycházíme dobře a se kterým se nemáme rádi. Pomysleme v této chvíli mlčky na tohoto člověka. Modleme se na něho a staňme se vůči němu milosrdnými. (pomlka). Prosme nyní o přímluvu Pannu Marii, Matku milosrdenství.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Angelus