Rádio Vaticana

Vatikán/Cordoba. V souvislosti s dnešní beatifikací argentinského diecézního kněze José Gabriela Brochera zaslal papež František list předsedovi Argentinské biskupské konference, arcibiskupovi ze Santa Fé, José María Arancedovi. Je celý věnován životu nového blahoslaveného, který žil na přelomu 19. a 20. století (1840 -1914) v argentinské provincii Cordoba. Stal se farářem v tehdy nedávno založené obci Villa Transito, která dnes jeho jméno a kde působil od roku 1868 až do své smrti v roce 1914. Jeho farnost, připomíná papež František v úvodu svého listu, měla rozlohu 200 kilometrů čtverečných a „přece poznal každý její kout. Nezůstával totiž v sakristii vískat své ovečky – čteme dále v dopise. „Cestoval dům od domu a nabízel duchovní cvičení svatého Ignáce z Loyoly.

José Gabriel Brochero položil do středu své pastoračního působení modlitbu. Hned po svém ustanovení farářem začal organizovat pro své farníky duchovní cvičení v hlavním městě provincie Cordoba, kde působili jezuité. Kolik jen obětí při cestách koňmo a pěšky, v zimě zasněženými pláněmi, aby se tam dostal! A nakonec se rozhodl vybudovat exerciční dům přímo ve svojí farnosti. Tam se dlouho modlil před křížem, aby poznával, pociťoval a zakoušel nezměrnou lásku Ježíšova Srdce a všechno vždy vyústilo v Božím odpuštění při zpovědi u kněze oplývajícího láskou a milosrdenstvím,“ píše papež František.

„Apoštolská odvaha otce Brochera, naplněného misijní horlivostí, tato síla jeho srdce soucitného jako to Ježíšovo se vyjadřovala slovy: »Běda, kdyby mi ďábel ukradl duši« a vedla jej i k těm, kteří se dostali na šikmou plochu zločinu. Tisíce mužů a žen přivedl Brochero svou kněžskou prací ke změně života a k oproštění od neřestí. Všichni během duchovních cvičení přijímali svátosti a spolu s nimi sílu a světlo víry, aby byli dobrými Božími dětmi, dobrými sourozenci, dobrými rodiči v jednom velkém společenství přátel usilujících o dobro všech ve vzájemné úctě a ochotě si pomáhat.

Při beatifikaci, pokračuje Petrův nástupce, je velmi důležitá pastorační aktuálnost. Otec Brochero má aktuálnost evangelia, je průkopníkem vyhledávání zeměpisných a existenciálních periferií, kam přinášel lásku a Boží milosrdenství. Nezůstával ve farním úřadě, cestoval na své mule a nakonec se nakazil leprou, protože příliš chtěl vycházet ze sebe, nacházet lidi a sloužit jim vírou jako kněz. To chce dnes Ježíš od nás, učedníků-misionářů, píše Svatý otec. Abychom totiž byli poutníky víry! Brochero byl normální muž, křehký, jako kdokoli z nás, ale poznal Ježíšovu lásku a nechal přetvářet svoje srdce Božím milosrdenstvím. Dovedl vyjít z jeskyně »vlastního já, toho co je moje, co je se mnou a co je pro mne«, z malicherného sobectví, které všichni máme. Zvítězil nad sebou samým, s pomocí Boží přemáhal ony niterné síly, kterých ďábel používá, aby nás uvěznil do pohodlí, do vyhledávání chvilkové zábavy, do vyhýbání se práci. Brochero naslouchal Bohu a zvolil oběť práce pro Jeho království, pro dobro, které si nezměrná důstojnost každého člověka jakožto dítěte Božího zasluhuje a kterému zůstal věrný až do konce. Nepřestal se modlit a sloužit mši i jako slepý a malomocný.

Nechme nyní otce Brochera, píše v závěru svého listu papež František, aby vstoupil i s mulou a vším do domu našeho srdce, aby nás vybídnul k modlitbě, k setkání s Ježíšem, který nás vysvobozuje z okovů a vede do ulic hledat bratry, dotýkat se Kristova těla v těch, kdo trpí a potřebují Boží lásku. Jedině tak okusíme radost, kterou otec Brochero okoušel jako předchuť blaženosti, které se jako blahoslavený nyní těší v nebi.“

(mig)