Vatikán.
Tajemství kříže je obrovské a člověku se přibližuje pouze skrze modlitbu a slzy, poznamenal dnes papež František v homilii při ranní eucharistii z dnešní slavnosti Povýšení sv. Kříže v kapli Domu sv. Marty.
V tajemství kříže – prohlásil papež – nacházíme dějiny člověka a dějiny Boha, jak je shrnují církevní otcové, když porovnávají rajský strom poznání dobrého a zlého se stromem kříže:
„Tamten strom způsobil mnoho zla a tento nám přináší spásu, uzdravuje. Odpouští tamto zlo. Takové jsou dějiny člověka, pouti za Ježíšem Kristem, Vykupitelem, který dává z lásky svůj život. Bůh totiž neposlal Syna na svět, aby jej odsoudil, ale aby byl svět skrze Něho spasen. Tento strom kříže nás všechny zachraňuje před důsledky onoho jiného stromu, který přinesl soběstačnost, pýchu, domýšlivou vůli poznat všechno vlastním myšlením, podle vlastních kritérií a nároku stát se a být jedinými soudci světa. Takové jsou dějiny člověka, od jednoho stromu k druhému.“
V kříži jsou také dějiny Boha – pokračoval papež – „neboť můžeme říci, že také Bůh má dějiny“. On vskutku „chtěl přijmout naše dějiny a putovat s námi“. Sklonil se k nám a stal se člověkem, zatímco my se chtěli sami vyvyšovat, přijal statut otroka a byl poslušný až k smrti na kříži, aby nás pozvedl:
„Bůh se touto cestou dává z lásky! Není jiné vysvětlení: jedině láska činí takové věci. Hledíme dnes na kříž, dějiny člověka a dějiny Boha. Nazírejme kříž, na němž lze okoušet sladkost medového aloe, hořký med, hořkou sladkost Ježíšovy oběti. Toto mystérium je však tak obrovské, že jej sami od sebe nedovedeme vnímat dobře. Nejenom jej chápat, ale v hloubi cítit jeho spásu. Tajemství kříže především. Trošičku lze porozumět jedině na kolenou, v modlitbě, ale také skrze slzy. Právě ony nás přibližují k tomuto tajemství.“
„Bez nářku, pláče v srdci, zdůraznil papež František, „nikdy toto tajemství nelze chápat.“ Je to pláč kajícníka, pláč bratra či sestry, kteří hledí na lidskou bídu, ale nazírají ji v Ježíši, plačíce a na kolenou, ale „nikdy sami, nikdy sami!“:
„Abychom vstoupili do tohoto tajemství, které není labyrintem, ale trochu je mu podobné, je nám zapotřebí Matky, mateřské ruky. Kéž nám Ona, Maria, umožní vnímat, jak veliké a pokorné je toto mystérium, jak je medově sladké a hořké jako aloe. Kéž nás Ona provází na této cestě, kterou se nemůže vydat nikdo jiný než my sami. Každý ji musí projít! Spolu s Matkou, plačíce a na kolenou.“
Končil dnešní homilii papež František.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
