Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Emeritní papež Benedikt XVI. slavil tuto neděli eucharistii spolu se svými bývalými doktorandy, s nimiž se každoročně schází. Letos se tzv. Schülerkreis poprvé sešel v papežské rezidenci Castel Gandolfo bez svého profesora, ale jeho členové přijeli na včerejší závěrečnou eucharistii do Vatikánu, kde se v kapli governatorátu městského státu Vatikán, jen asi sto metrů od domu, který obývá Benedikt XVI., konala bohoslužba, které předsedal emeritní papež za účasti asi padesáti osob. Byli mezi nimi kardinálové Kurt Koch, Christoph Schönborn, arcibiskupové Georg Gänswein a Barthelemy Adoukonou, hamburský pomocný biskup Hans-Jochen Jaschke a další kněží a laici, mezi nimi také loňský nositel ceny Ratzingerovy Nadace, francouzský filosof Remi Brague, který v Castel Gandoflo hovořil na téma „Otázka po Bohu na pozadí sekularizace“.
Benedikt XVI. pronesl při této mši svaté homilii, jejíž souhrn nyní přinášíme.

„Každý musí v životě nalézt svoje správné místo. Ale jaké místo je opravdu správné?“ Na tuto otázku odpovídal Benedikt XVI. v homilii na nedělní evangelium (Lk 14,1.7-14), ve kterém Ježíš každému radí, aby si na hostině, kam byl pozván, vybíral poslední místo. „Nějaké místo se může jevit jako velmi dobré, ale může se ukázat, že je velmi nedobré,“ začal emeritní papež svou promluvu. Učedníci se dokonce na Poslední večeři přeli o ta nejlepší místa, zatímco Ježíš se prezentoval jako služebník. On, narozený ve chlévě a popravený na kříži, pokračoval dále Benedikt XVI., ukazuje, že správné místo je to, které je blízké Jemu, podle Jeho míry“. Apoštol, tedy Kristův vyslanec, je „podle mínění tohoto světa poslední“ a právě proto je Ježíši nablízku: „Kdo se v tomto světě a v těchto dějinách ocitne vpředu a dosáhne na první místa, musí vědět, že je v nebezpečí, musí si více hledět Pána, brát si míru podle Něho, měřit se vzhledem k odpovědnosti za druhé, musí se stát tím, kdo slouží, usedá u nohou druhého a tak žehná a je požehnán.“

Ať je tedy místo, které nám dějiny přiřknou jakékoliv, rozhodující je – zdůraznil dále Benedikt XVI. – odpovědnost před Ním, odpovědnost za lásku, spravedlnost a pravdu. V evangeliu nám Pán připomíná, že kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen (Lk 14.11), poznamenal emeritní papež a dodal: „Kristus, Boží Syn, sestupuje, aby nám sloužil, a v tom spočívá podstata Boha, že se totiž sklání k nám: je láskou, přitakává trpícím, povyšuje z ponížení:

„My jsme na Kristově cestě, na správné cestě, pokud se na Jeho místě a jako On snažíme stávat lidmi, kteří »sestupují«, abychom se stali opravdu velkými Boží velikostí, která je velikostí lásky.“

„Kříž, pokračoval Benedikt XVI., je posledním místem, a Ukřižovaný nemá žádné místo, je bez místa, byl svlečen, stal se nikým, a přece evangelista Jan spatřuje v tomto extrémním ponížení opravdové povýšení:

„Tímto způsobem je Ježíš nejvýše, je na výši Boha, protože výše Kříže je výší Boží lásky, výší zřeknutí se sebe samého a odevzdání druhým. Toto je místo Boží, a my chceme prosit, aby nám, každému jeho vlastním způsobem, dával toto tajemství povýšení a ponížení stále více chápat a pokorně přijímat.“

Benedikt XVI. potom zmínil radu, kterou na hostině Ježíš dává, totiž nehledět na případné výhody a zvát mrzáky, chromé a chudé, protože Ježíš činí totéž, když „zve na Boží hostinu nás“ a tím ukazuje, co to znamená gratis. Ekonomie se právem zakládá na komutativní spravedlnosti, na do ut des. Avšak i v této oblasti zůstává něco, co je zdarma, neboť žádná společnost nemůže růst, aniž by něco promíjela. Ty největší věci v životě, tedy láska, přátelství, dobrota, odpuštění, však ani zaplatit nelze, „jsou gratis, stejně jako se Bůh dává gratis nám“:

„Tak také v boji za spravedlnost ve světě, nesmíme nikdy zapomínat na tuto gracióznost Boha, neustálé dávání a přijímání, a musíme stavět na skutečnosti, že nás Pán obdarovává, že existují dobří lidé, kteří nám dávají gratis svoji dobrotu, snáší nás bez náhrady, mají nás rádi a jsou k nám dobří gratis. My potom máme přibližovat svět Bohu tím, že rozdáváme tuto gracióznost, abychom se Mu stali podobnými a otevřeli se Mu.“

Benedikt XVI. se pak v samotném závěru zastavil u liturgie, u prostoty křesťanské liturgie, která je „nezměrně velkolepá“, protože nás pojí se šiky andělů a svatých ve slavnostní radosti z Boha. A Kristova krev, která je středem eucharistie, „uvádí do tohoto radostného Božího shromáždění. Tato Krev je Jeho láska, Boží hora, a otevírá nás Boží slávě“.

(mig)