Dobrý den, drazí bratři a sestry!
V dnešní liturgii slyšíme tato slova z listu Židům: „Vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti“ (Žid 12,1-2). Tato slova musíme zdůraznit zvláště v tomto Roce víry. Také my během tohoto roku máme upřeny oči na Ježíše, protože víra, která je naším přitakáním synovskému vztahu k Bohu, přichází od Něho, přichází od Ježíše. On je jediným prostředníkem tohoto vztahu mezi námi a naším nebeským Otcem. Ježíš je Syn a my jsme dětmi v Něm.
Boží Slovo této neděle však obsahuje také jedno Ježíšovo slovo, které nás uvádí do rozpaků a je třeba jej vyložit, jinak by mohlo vyvolat nedorozumění. Ježíš praví učedníkům: „Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení“ (Lk 12,51). Co to znamená? Znamená to, že víra není nějaká ozdoba či ornament. Žít víru neznamená ozdobit život trochou náboženství, jako by byl dortem, který se zdobí šlehačkou. Nikoli, to není víra. Věřit znamená zvolit Boha za základní kriterium života, a Bůh není prázdný, není neutrální, Bůh je vždy pozitivní. Bůh je láska a láska je pozitivní! Po té, co přišel Ježíš na svět, nelze dělat jako bychom Boha neznali, jako by byl abstraktní, prázdnou věcí, čistě nominálním odkazem. Nikoli, Bůh má konkrétní tvář, má jméno: Bůh je milosrdenství, Bůh je věrnost, je život, který se dává nám všem. Proto Ježíš říká, že přinesl rozdělení. Nikoli proto, že chce lidi mezi sebou rozdělit, ale naopak. Ježíš je náš pokoj, je naše smíření! Tento pokoj však není pokojem hrobovým, není neutralitou. Ježíš nepřináší neutralitu, Jeho pokoj není kompromis za každou cenu. Následování Ježíše obnáší zřeknutí se zla, egoismu a volbu dobra, pravdy a spravedlnosti, i když to někdy vyžaduje oběť a zapření vlastních zájmů. A toto rozděluje, jak víme. Rozděluje i ty nejtěsnější svazky. Avšak pozor: nerozděluje Ježíš! On dává kriterium: žít pro sebe anebo pro Boha a pro druhé; nechat si sloužit anebo sloužit druhým; poslouchat vlastní já anebo poslouchat Boha. V tomto smyslu je Ježíš „znamením odporu“ (Lk 2,34).
Tato slova evangelia tedy nikterak neschvalují užití síly na obranu víry. Opak je pravdou. Pravou silou křesťana je moc pravdy a lásky a obnáší zřeknutí se každého násilí. Víra a násilí jsou neslučitelné! Víra a násilí jsou neslučitelné. Avšak víra a statečnost jdou pospolu. Křesťan není násilníkem, ale je silný. Jakou silou? Mírností, silou mírnosti, silou lásky.
Drazí přátelé, i mezi Ježíšovými příbuznými byli někteří, kdo nesdíleli plně jeho způsob života a kázání (srov. Mk 3,20-21). Jeho Matka Jej však následovala vždy věrně, měla upřeny oči svého srdce na Ježíše, Syna Nejvyššího a na Jeho tajemství. A nakonec se, díky Mariině víře, Ježíšovi příbuzní stali součástí křesťanské obce (srov. Sk 1,14). Prosme Marii, aby i nám neustále pomáhala mít oči upřené na Ježíše a stále Jej následovat, i když to něco stojí.
Zapamatujte si: následování Ježíše není neutralitou, nýbrž zapojením, protože víra není ozdobou, nýbrž duševní silou!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
