Vatikán.
Křesťan, který nesdílí svou víru, upadá do chorobného stavu izolace a neplodnosti, píše Svatý otec v poselství k říjnovému Světovému dni modliteb za misie. Text, nesoucí datum 19. května 2013, tedy letošní slavnosti seslání Ducha svatého, byl dnes zveřejněn ve Vatikánu. Misijní neděle se z podnětu Pia XI. slaví od roku 1927, vždy předposlední neděli v říjnu – letos tedy připadá na 20. října.
Papež František nabízí k úvaze celkem pět témat. První se týká již zmíněného pojetí víry jako cenného Božího daru. Společenství věřících dosahuje dospělé zralosti pouze tehdy, opouští-li bezpečí vlastní ohrádky a vydává-li se hlásat Boží Slovo zejména těm, kdo dosud neměli možnost poznat Krista.
Svatý otec se dále zamýšlí nad probíhajícím Rokem víry, který církev podněcuje k tomu, aby se opětovně zamyslela nad svou přítomností ve světě a nad svým misijním posláním. Misionářské nasazení není jakousi programovou náplní křesťanského života, nýbrž je to jeho základní předpoklad a vzorec. Každý člověk, nesoucí v církvi zodpovědnost, si musí uvědomit, že jeho apoštolát není úplný, pokud nesleduje jediný cíl – „svědčit o Kristu před národy“ (Dekret o misijní činnosti církve Ad gentes, 37).
Hlásání evangelia však naráží na úskalí nejenom navenek, nýbrž také v samém rámci církevního společenství, pokračuje papež František. Schází nám elán, radost, odvaha a naděje, nebo se domníváme, že pravdou evangelia narušujeme svobodu druhého člověka. „Jistě by bylo chybné vnucovat něco svědomí našich bratří. Avšak ukázat a hlásat jim evangelijní pravdu a spásu v Ježíši Kristu s plnou jasností a s absolutním respektováním toho, k jakému rozhodnutí je tato pravda přivede, (…) není porušováním náboženské svobody, nýbrž se tím této svobodě vzdává pocta,“ odpovídá Svatý otec slovy apoštolské exhortace Evangelii nuntiandi papeže Pavla VI. Současný svět často dává vyniknout násilí, lži a chybování – je proto naléhavé, aby znovu zazářil vzor dobrého života podle evangelia. Toto hlásání a svědectví musí vycházet z nitra církve, připomíná papež František a dodává: Nesmíme totiž zapomínat na výchozí zásadu každého evangelizátora, že nelze hlásat Krista bez církve. Evangelizace není oddělený, individuální a soukromý čin, nýbrž je to vždy činnost církve.
Papež František se dále věnuje kontextu dnešní doby – zmiňuje pohyblivost lidí a rostoucí anonymitu, postupné vzdalování se víře či naprostou neznalost křesťanství, hodnotovou krizi a napjaté konflikty mezi národy. Právě tyto souvislosti vyžadují hlásání smíření, společenství a Božího milosrdenství. Misijní poslání církve není proselytismus, nýbrž svědectví o naději a lásce. Církev, opakuje Svatý otec, není dobročinný spolek, podnik nebo nezisková organizace. Je to společenství lidí, nesené činností Ducha svatého.
V závěru svého poselství ke Dni misií papež František vyzývá každého věřícího, aby nesl dále dobrou zvěst. Vybízí k pozornému a prozíravému rozlišování misionářských povolání a naléhá na místní církve s bohatstvím duchovních povolání, aby velkoryse pomáhaly tam, kde je jich nedostatek. Poslední slova poselství patří pronásledovaným křesťanům. Papež tyto novodobé mučedníky ujišťuje o své modlitbě a Kristově blízkosti.
(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
