Nový portál Vatikánského rozhlasu

Právě jsme si připomněli život svatého Františka z Assisi. Před křížem uslyšel hlas Ježíše, který mu řekl: „Františku, jdi a obnov můj dům“. A mladý František na toto Pánovo povolání odpoví pohotově a velkodušně. Opravit dům. Ale jaký dům? Teprve postupně si uvědomuje, že nešlo o to dělat zedníka a opravovat kamennou budovu, ale přispět k životu církve. Šlo o to, aby se dal do služeb církve, miloval ji a přičinil se, aby více odrážela Kristovu tvář.

I dnes potřebuje Pán vás, mladé lidi, pro svoji církev. Drazí mladí, Pán vás potřebuje. Také dnes volá každého z vás, abyste jej následovali v Jeho církvi a byli misionáři. Drazí mladí, Pán vás dnes volá. Nikoli hromadně! Ale tebe i tebe, každého. Poslouchejte, co vám říká v srdci.

Myslím, že můžeme něco naučit z toho, co se stalo v těchto dnech, když jsme museli kvůli špatnému počasí zrušit konání této vigilie na prostranství Campus Fidei. Pravé Pole Víry však není místo na mapě, ale my sami. Ano. Každý z nás, každý z vás, já, všichni. A být misionářem znamená vědět, že jsme Božím polem víry. Přidržel jsem se tohoto obrazu Pole víry a přemýšlel jsem o třech obrazech, které nám mohou pomoci lépe chápat, co znamená být učedníkem-misionářem. Za prvé, pole jako místo setby; za druhé, pole jako cvičiště a za třetí pole jako staveniště.

1. Pole jako místo setby. Všichni známe podobenství, ve kterém Ježíš vypráví o rozsévači, který vyšel na pole rozsévat. Některá semena padla na cestu, mezi kameny, mezi trny a nemohla se rozvinout; ale jiná padla na dobrou půdu a přinesla mnoho užitku (srov. Mt 13,1-9). Sám Ježíš vysvětluje smysl tohoto podobenství. Zrnem je Boží Slovo zasévané do našich srdcí (srov. Mt 13,18-23). Dnes, každý den, ale zvláště dnes Ježíš rozsévá. Když přijímáme Boží Slovo, pak jsme Polem víry! Dovolte prosím, aby Kristus a Jeho Slovo vstoupili do vašeho života, nechte vstoupit zrno Božího Slova, nechte je vzklíčit a růst. Bůh koná všechno, ale vy jej nechte jednat, nechte, aby ve vás působil růst.

Ježíš nám říká, že semena, která padla na cestu nebo mezi kameny či trny nepřinesla plody. Myslím, že si můžeme poctivě položit otázku: Jakou půdou jsme nebo chceme být? Někdy jsme možná jako cesta: nasloucháme Pánu, ale nic to v našem životě nezmění, protože se necháváme ohlupovat mnoha povrchními signály, jimž nasloucháme. Ptám se vás, ale neodpovídejte hned. Každý ať si odpoví v srdci. Jsem ohlupován či ohlupovaná?
Jindy jsme jako kamenitá půda: s nadšením přijmeme Ježíše, ale jsme nestálí a kvůli těžkostem nemáme odvahu jít proti proudu; anebo jsme jako trnitá půda: věci, negativní vášně v nás dusí Pánova slova (srov. Mt 13,18-22). Zvykl jsem si ve svém srdci hrát dvojí roli? Vypadat dobře před Bohem a zároveň před ďáblem? Chci přijmout Ježíšovo zrno a současně zalévat trní a plevel, které rostou v mém srdci? Dnes jsem si ale jist, že zrno může padnout do dobré půdy. Slyšme, jak padá zrno do dobré půdy. Někdo možná řekne: „Ne, Otče, já nejsem dobrou půdou, jsem pohroma, jsem plný kamenů, trní..“ Ano může tomu tak být na povrchu, ale uvolni kousíček, malý kousek dobré půdy a nechej tam padnout zrno a uvidíš, že vyklíčí. Vím, že chcete být křesťany doopravdy a nikoli na částečný úvazek, part-time, nikoli „škrobenými“ křesťany se zdviženým nosem, křesťany na pohled, nýbrž autentickými křesťany. Jsem si jist, že nechcete žít v iluzi nekonzistentní svobody, která se nechává vláčet módami a momentálními výhodami. Vím, že míříte vysoko, k definitivním rozhodnutím, která životu dávají plný smysl. Je tomu tak nebo ne? (odpověď: ano) Je. Dobře, je-li tomu tak, udělejme jedno: všichni mlčky pohleďme do srdce a každý řekněme Ježíši, že chce přijmout setbu. Řekněte Ježíši: pohleď, Ježíši na kameny, trní, plevel, ale pohleď na tento malý kousek půdy, kterou nabízím, aby přijala zrno. Nechme padnout Ježíšovo zrno mlčky. Pamatujte si tuto chvíli, každý zná jméno zrna, které padlo. Nechte jej růst, Bůh se o ně postará.

2. Pole je vedle místa setby také cvičištěm. Ježíš nás žádá, abychom jej následovali po celý život, byli Jeho učedníky a byli „v jeho týmu“. Myslím, že většina z vás má ráda sport. A tady v Brazílii, jako i v jiných zemích, je kopaná národní vášní. Ano či ne? Co dělá hráč, když je povolán stát se členem týmu? Musí trénovat a to hodně! Tak je tomu v našem životě Pánových učedníků. Svatý Pavel nám o křesťanech říká: „Kdo se chce zúčastnit nějakého závodu, zachovává ve všem zdrženlivost. Oni to dělají, aby získali věnec pomíjející, ale my věnec nepomíjející!“ (1 Kor 9,25). Ježíš nám nabízí něco mnohem více než Světový pohár! Nabízí nám možnost plodného a šťastného života a nabízí nám také budoucnost, která nebude mít konce, život věčný spolu s Ním. To nám nabízí Ježíš. Avšak žádá po nás, abychom zaplatili vstup, a to znamená trénovat, abychom „byli ve formě“, beze strachu se vyrovnávali se životními situacemi a dosvědčovali svoji víru. Dialogem s Ním: modlitbou. Zeptám se, ale odpovězte ve svém srdci, nikoli nahlas, ale mlčky. Modlím se? Každý si odpověz. Mluvím s Ježíšem anebo mám strach ze ztišení? Dovolím, aby Duch svatý mluvil v mém srdci? Ptám se Ježíše: co chceš, abych učinil? V tom spočívá cvičení, trénink. Ptejte se Ježíše, mluvte s Ježíšem. A když se v životě spletete, uklouznete, dopustíte-li se něčeho zlého, nemějte strach. Řekněte: Ježíši, podívej, co jsem učinil. Co mám nyní dělat? Vždycky však s Ježíšem mluvte, v dobrém i ve zlém, když uděláte něco dobrého, i když se dopustíte něčeho zlého. Nemějte z Něho strach! Toto je modlitba. A tak se cvičíte v dialogu s Ježíšem, v tomto misionářském učednictví! Svátostmi, které dávají růst Jeho přítomnosti v nás a přizpůsobují nás Kristu. Bratrskou láskou, uměním naslouchat, chápat, odpouštět, přijímat, pomáhat druhému, každému člověku bez vylučování nebo odsouvání na okraj.

3. Pole jako staveniště. Je-li naše srdce dobrou půdou, která přijímá Boží Slovo, a když ve snaze žít křesťansky „propotí košile“, zakusíme něco velkého: nikdy nejsme sami, jsme součástí rodiny bratří, kteří jdou stejnou cestou, jsme součástí církve. A zeptám se vás: Chcete budovat církev? (odpověď:ano) Přičiníte se o to? (odpověď:ano) A zítra zapomenete, že jste řekli ano… (odpověď: ne). Tak to se mi líbí. Jsme součástí církve, ba dokonce se stáváme tvůrci církve a protagonisty dějin. Buďte protagonisty. Přejděte do útoku! Jděte vpřed, budujte lepší svět, svět bratrství, spravedlnosti, lásky, pokoje a solidarity. Buďte stále v útoku. Svatý Petr nám říká, že jsme živými kameny, které tvoří duchovní chrám (srov. 1 Petr 2,5). Pohlédneme-li na toto pódium, vidíme, že má formu kostela vybudovaného z kamenů a cihel. V Ježíšově církvi jsme živými kameny a Ježíš po nás chce, abychom vytvářeli Jeho církev. Každý z nás je živým kamenem, kouskem budovy, a přijde-li déšť a tento kousek chybí, proteče dovnitř voda.
Nestavte kapličku, která pojme jenom malou skupinu lidí. Ježíš nás žádá, aby Jeho živá církev byla tak velká, že pojme celé lidstvo a stane se domem pro všechny. Říká mně, tobě a každému: „Jděte a získejte za učedníky všechny národy“. Tento večer mu odpovězme: Ano, chci také být živým kamenem, společně chceme budovat Ježíšovu církev! Řekněme společně: chci se stát a být budovatelem Kristovy církve! (mladí opakují).

Tvoje mladé srdce touží vytvářet lepší svět. Pozorně sleduji zprávy a vidím, že mnozí mladí lidé v různých částech světa vyšli do ulic, aby vyjádřili tuto touhu po spravedlivější a bratrštější civilizaci. Mladí v ulicích jsou těmi, kdo chtějí být protagonisty změny. Prosím vás, nedovolte, aby se jiní stali protagonisty změny. Vy jste těmi, kterým patří budoucnost. Skrze vás vstupuje do světa budoucnost. Prosím vás, abyste byli protagonisty této změny. Nadále překonávejte apatii a nabízejte křesťanskou odpověď na sociální a politický nepokoj, který se vyskytuje v různých částech světa. Prosím vás, abyste byli budovateli světa a přičinili se o lepší svět. Drazí mladí, prosím vás, nehleďte na život shůry, zapojte se do něho, Ježíš nezůstal nahoře, ale sestoupil. Nedívejte se na život shůry, ponořte se do něho, jako to učinil Ježíš. Zbývá však otázka: odkud začít? Koho se ptát, s čím začít? Jednou se kdosi ptal Matky Terezy z Kalkaty, co by se mělo v církvi změnit, a ona odpověděla: ty a já! Ať se tedy každý znovu v tichu zeptá: Mám-li začít od sebe, odkud začnu? A každý ať otevře svoje srdce, aby mu Ježíš řekl, odkud začít.

Drazí přátelé, nezapomínejte, že jste polem víry! Buďte atlety Krista! Buďte budovateli krásnější církve a lepšího světa. Pozvedněme svůj zrak k Matce Boží. Ona nám pomáhá následovat Ježíše, dává nám příklad svým přitakáním Bohu: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38). Spolu s Marií řekněme Bohu také my: ať se mi stane podle tvého slova. Tak jest.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy