Rádio Vaticana

Vatikán. Církev je jako svatý Jan Křtitel povolána hlásat Boží Slovo až k mučednictví, řekl papež František v homilii během eucharistie ze slavnosti Narození Jana Křtitele v kapli Domu sv. Marty. Svatý otec zdůraznil, že církev si nesmí nic přivlastnit, ale vždycky být ve službě evangeliu. Spolu s papežem koncelebroval kardinál Gianfranco Ravasi, předseda Papežské rady pro kulturu. Účastnili se pracovníci zmíněné rady, dále Papežské komise pro posvátnou archeologii a numismatického a filatelistického úřadu městského státu Vatikán.

V den slavnosti Narození Jana Křtitele papež František začal svoji homilii přáním všem, kdo nosí jméno toho světce. Postava Jana Křtitele, řekl papež, není snadno srozumitelná. „Podíváme-li se na jeho život, byl to prorok. Byl to velký muž, který však skončil jako ubožák.“ Kým je tedy Jan? Vysvětluje to on sám: Jsem hlas volajícího na poušti (srov. Mt 3,3). Je však hlasem bez Slova, protože není Slovem.“ Janovým tajemstvím je tedy to, že „nezmocňuje Slova“. Jan je tím, kdo ukazuje, označuje. „Smyslem Janova života je ukazovat Jiného.“ Papež František se pak svěřil, že jej vždycky velice oslovovalo, že „církev slaví svátek Janova Narození v období, kdy jsou nejdelší dny v roce a mají nejvíce světla“. Jan byl skutečně „mužem světla, nesl světlo, ale sám nebyl světlem. Byl odleskem světla.“ Jan je jako měsíc a jakmile začal kázat Ježíš, začalo se Janovo světlo umenšovat a ztrácet. Byl hlasem, nikoli Slovem; světlem, nikoli jeho zdrojem:

„Jan se zdá být nikým. Janovým posláním je zmizet. Rozjímáme-li o životě tohoto muže, tohoto velikána a tak vlivného muže – všichni měli za to, že je Mesiášem – a vidíme-li, jak se umenšil v temnotě vězeňské kobky, rozjímáme velké tajemství. Nevíme, jaké byly poslední Janovy dny. Víme jen, že byl zabit a jeho hlava byla donesena na podnose jako dárek jednou tanečnicí jedné cizoložnici. Myslím, že v onom umenšení snad ani nelze zajít dál. Takový byl konec Janův.“

Ve vězení pokračoval papež zakusil Jan pochybnosti, prožil úzkost a poslal své učedníky za Ježíšem, aby se jej zeptali, zda je Tím, který má přijít, anebo mají čekat jiného (srov. Mt 11,3). Ocitl se v temnotě, prožíval bolest. Ani toho nebyl Jan ušetřen, řekl papež František a dodal: „postava Jana mne vždycky přivádí k zamyšlení nad církví“:

„Církev existuje, aby hlásala a byla hlasem Slova, svého Ženicha, který je Slovem. A církev existuje, aby hlásala toto Slovo až k mučednictví. Mučednictvím složeným právě do rukou pyšných, nejpyšnějších na zemi. Jan se mohl dělat důležitým, mohl říci něco o sobě. Ale cítil se být jenom hlasem, nikoli Slovem. Takové je Janovo tajemství. Proč je Jan svatým a neměl hříchu? Protože si nikdy, nikdy nepřivlastnil pravdu. Nechtěl se stát ideologem. Byl člověkem, který zapřel sám sebe, aby vyšlo najevo Slovo. A my jako církev můžeme dnes prosit o milost, abychom se nestali ideologizovanou církví.“

Církev, pokračoval papež, musí naslouchat Ježíšovu Slovu a stávat se Jeho hlasem, odvážně Je hlásat. „Taková je církev. Bez ideologií, bez vlastního života. Církev je mysterium lunae, která má světlo svého Ženicha a musí se umenšovat, aby rostl On“:

„Takový je model, který Jan dnes nabízí nám a církvi. Aby církev byla vždycky ve službách Slova a nikdy si nic nepřivlastňovala. V dnešní modlitbě jsme prosili o radost, prosili jsme Pána, aby potěšil tuto církev v její službě Slovu, aby byla hlasem tohoto Slova, hlásala toto Slovo. Prosme o milost napodobovat Jana, nemít vlastní ideje, nebrat evangelium jako své vlastnictví, ale být církví, která na Slovo jenom ukazuje a to až k mučednictví. Ať se tak stane.“

Končil papež František dnešní homilii.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)