Rádio Vaticana

Vatikán. Kdo se chce modlit Otče náš, musí být smířen se svými bratry. Papež František o tom kázal při dnešní ranní mši svaté v kapli Domu svaté Marty. Jak zdůraznil, Bůh, v něhož věříme, je Otec a je nám velmi blízko, není anonymním bohem. Papežské liturgie se dnes účastnila skupina spolupracovníků z Kongregace pro katolickou výchovu, v čele se svým prefektem, kardinálem Zenonem Grocholewskim, a dále skupina zaměstnanců Vatikánských muzeí.

Modlitba není magie, nýbrž spočinutí v Otcově objetí. Papež František v homilii rozvažoval nad modlitbou „Otče náš“, o níž čteme v dnešním evangeliu. Ježíš v něm rovněž podává doporučení jak se modlit: „neplýtvat slovy, nebýt halasní“, vyvarovat se halasu světskosti a marnivosti, rozváděl Svatý otec Ježíšova slova zaznamenaná v Matoušově evangeliu (6, 19-23). Modlitba není magie, nejde o to říkat mnoho slov, to je pohanské. Ježíš nás učí, že za ním nemáme chodit s mnoha slovy, protože „On ví všechno“. Prvním slovem modlitby, kterou učí, je slovo „Otec“ – a to je zároveň klíčem k celé modlitbě:

„Ke komu se modlím? K Bohu Všemohoucímu? Vzdálenému? Ježíš to tak necítil. Ke komu se tedy modlím? Ke kosmickému Bohu? To by dnes docela šlo,... modlit se ke kosmickému Bohu, že? Tato polyteistická varianta je nesená dnešní light – kulturou.... Máš se však modlit k Otci! »Otec« – to je silné slovo. Máš se modlit k Tomu, který tě zplodil, který ti dal život, právě tobě. – Ne všem, to by bylo moc anonymní. - Tobě! Mně! A zároveň je Tím, kdo tě doprovází na tvé cestě, zná celý tvůj život. Všechno! To, co je dobré, i to, co není až tak dobré. Ví všechno. Pokud nezačínáme modlitbu tímto slovem - ne snad vysloveným rty, nýbrž srdcem - nemůžeme se modlit křesťansky.“

Slovo „Otec“ otevírá brány, pokračoval papež. Když si Izák ve chvíli, kdy měli přinést oběť povšiml, že něco není v pořádku, že chybí obětní zvíře, skládá důvěru ve svého otce, přenechává svou obavu srdci svého otce. Nebo na jiném místě: se slovem „otče“ přichází onen syn, který si řekl nejdřív o dědictví, odešel a pak se chtěl vrátit domů. A jeho otec jej vidí a spěchá mu v ústrety, padne mu do náručí, aby na něj nechal splynout všechnu svou lásku. Klíčem ke každé modlitbě je cítit, že jsme Otcem milováni, zdůraznil papež František:

„Máme Otce. Je nám nesmírně blízko, objímá nás... Nechme Otci všechny své obtíže a strachy. On ví, co potřebujeme. Ale jaký je to Otec? Můj otec? Ne, náš otec! Protože nejsem jedináček. Nikdo z nás není jedináček. A pokud neumím být bratrem, jen stěží se budu stávat synem tohoto Otce, protože On je Otcem všech. Mým zajisté, ale také Otcem ostatních, mých bratří. Jestliže tedy nejsem v míru se svými bratřími, nemohu Mu říkat »Otče«.“

Tak lze vysvětlit, proč Ježíš poté, co nás naučil Otče náš, zdůrazňuje, že neodpustíme-li druhým, ani Otec neodpustí naše viny. A odpustit druhým je velmi obtížné, stále nosíme uvnitř trpkost – pokračoval papež. Říkáme si: „Tys mi proved tohle, jen počkej...“ a čekáme, jak mu odplatit jeho „přízeň“ stejnou mincí:

„Ne, modlit se s nepřáteli v srdci není možné. Je to těžké, to jistě, je to těžké, nesnadné. Řeknete: »Otče! – nemohu říct ´Otče´ – nejde mi to přes jazyk. Nemohu říct ´náš´, protože ten mi provedl to, tamten ono – to nejde! Tihle přece patří do pekla. Nemám s nimi nic společného!« Je to opravdu nesnadné. Ježíš nám ale přislíbil Ducha svatého – a On nás učí, uvnitř, v srdci, jak vyslovovat ´Otče´, jak vyslovovat ´náš´. Prosme dnes Ducha svatého, aby nás učil říkat ´Otče´a abychom mohli vyslovovat ´náš´, abychom uzavřeli mír se všemi svými nepřáteli.“

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(job)