Nový portál Vatikánského rozhlasu

Tato bohoslužba nese krásné jméno: evangelium života. Touto eucharistií v Roce víry chceme děkovat Pánu za dar života ve všech jeho projevech a zároveň chceme zvěstovat evangelium života.

Chtěl bych na základě Božího Slova, které jsme slyšeli, nabídnout naší víře tři jednoduché body k rozjímání. Předně nám Bible zjevuje živého Boha, Boha, který je Životem a zdrojem života; za druhé: Ježíš Kristus dává život a Duch svatý nám jej uchovává; za třetí následování cesty Boží vede k životu, zatímco následování idolů (model) vede k smrti.

1. První čtení z druhé knihy Samuelovy mluví o životě a smrti. Král David chce zakrýt spáchané cizoložství s manželkou Chetity Uriáše, vojáka z jeho armády, a nařizuje, aby byl Uriáš postaven do první linie, kde bude v boji zabit. Bible nám ukazuje lidské drama v celé realitě, dobro i zlo, vášně, hřích a jeho důsledky. Když chce člověk potvrzovat sám sebe, uzavírá se do vlastního sobectví, staví se na místo Boží a nakonec rozsévá smrt. Cizoložství krále Davida je toho příkladem. Sobectví přivádí ke lži, která má oklamat nás i bližního. Boha však nelze oklamat a slyšeli jsme, jak prorok říká Davidovi, že učinil to, co je v očích Boha zlé (srov. 2 Sam 12,9). Král je postaven před svoje skutky smrti. To co učinil je dílo smrti, nikoli života. Pochopí a žádá odpuštění: „Zhřešil jsem proti Hospodinu“ (v.13) a milosrdný Bůh, který chce život a vždy nám odpouští, mu promíjí a opět mu dává život. Prorok říká: „Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš.“ Jakou představu máme o Bohu? Možná nám připadá jako přísný soudce, jako někdo, kdo omezuje naši svobodu žít. Celé Písmo nám však připomíná, že Bůh je Živý, je Tím, kdo dává život a kdo ukazuje cestu k plnému životu. Pomysleme na začátek knihy Geneze: „Bůh utvořil člověka, prach ze země, a vdechl do jeho chřípí dech života; tak se stal člověk živou bytostí“ (Gen 2,7). Bůh je zdrojem života, díky Jeho dechu má člověk život, Jeho dech živí pozemskou existenci. Vybavuje se mi také povolání Mojžíše, kterému se Pán představuje jako Bůh Abrahamův, Izákův a Jakubův, jako Bůh živých, posílá Mojžíše k faraónovi, aby vysvobodil Jeho lid a zjevuje Svoje Jméno: „Jsem, který jsem!“. Bůh se stává přítomným v dějinách, osvobozuje z otroctví, ze smrti a přináší život lidu, protože je Živý. Myslím také na dar Desatera přikázání, jež jsou cestou, kterou nám Bůh ukazuje opravdu svobodný život, plný život. Přikázání není hymnem negací – nesmíš toto, nesmíš tamto – nikoli! Jsou hymnem přitakávání Bohu, Lásce, životu. Drazí přátelé, náš život bude naplněn jedině v Bohu, protože pouze On je Živý!

2. Dnešní úryvek z evangelia nás vede o krok vpřed. Ježíš potkává jistou hříšnici během oběda v domě jednoho farizeje, což vzbuzuje mezi přítomnými pohoršení. Ježíš dovoluje hříšnici, aby se k němu přiblížila a dokonce jí odpouští hříchy slovy: „Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky. Komu se odpouští málo, málo miluje“ (Lk 7,47). Ježíš je vtělením Živého Boha, je Tím, kdo vnáší život mezi četné skutky smrti, mezi hříchy, sobectví a uzavírání se do sebe. Ježíš přijímá, miluje, pozvedá, povzbuzuje, odpouští a znovu dává sílu jít, obdarovává životem. V celém evangeliu vidíme, jak Ježíš svými skutky i slovy přináší Boží život, který proměňuje. Taková je zkušenost ženy, která drahocenným olejem pomazává nohy Pánu. Cítí, že je chápána, milována a odpovídá gestem lásky, nechala se dotknout Božím milosrdenstvím a dostalo se jí odpuštění, začíná nový život. Živý Bůh je milosrdný. Souhlasíte? Řekněme společně: Živý Bůh je milosrdný! Všichni: Živý Bůh je milosrdný. A ještě jednou: Živý Bůh je milosrdný!

Taková byla rovněž zkušenost apoštola Pavla, jak jsme slyšeli ve druhém čtení: „Tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval“ (Gal 2,20). Jaký je to život? Je to život Boha samého. A kdo nás uvádí do tohoto života? Duch svatý, dar Zmrtvýchvstalého Krista. On nás uvádí do života Božího jakožto opravdové děti Boží, jako syny v Jednorozeném Synu, Ježíši Kristu. Jsme otevření Duchu svatému? Necháváme se od Něho vést? Křesťan je duchovním člověkem, ale to neznamená, že je někým, kdo „žije v oblacích“, mimo realitu, jako přízrak. Nikoli, křesťan je člověkem, který své myšlení a jednání v každodenním životě řídí podle Boha, člověkem, který nechává svůj život inspirovat a živit Duchem svatým, aby byl naplněný, jako opravdový syn. A to znamená realismus a plodnost. Kdo se nechá vést Duchem svatým, je realistou, dovede měřit a hodnotit realitu a zároveň být plodným; jeho život rodí okolo sebe život.

3. Bůh je Živý, milosrdný. Ježíš nám přináší život Boží, Duch svatý nás uvádí a udržuje v tomto životném vztahu opravdových Božích dětí. Často však, jak víme ze zkušenosti, člověk nevolí život, nepřijímá „evangelium života“, ale nechává se vést ideologiemi a logikami, které kladou životu překážky a nerespektují ho, protože jsou diktovány sobectvím, zájmy, profitem, mocí, rozkoší a nejsou diktovány láskou, hledáním dobra druhých. Stálou iluzí je snaha budovat město lidí bez Boha, bez života a lásky Boží, tedy novou Babylonskou věž, a myslet, že odmítnutí Boha, poselství Kristova, evangelia života přinese člověku svobodu a plnou realizaci. Výsledek je takový, že na místo živého Boha jsou kladeny pomíjivé lidské idoly, které nabízejí opojení okamžikem svobody, ale nakonec vedou k novému otročení a smrti. Moudrost Žalmisty praví: „Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci; Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči“ (Žl 19,9). Pamatujme si neustále: Pán je Živý, je milosrdný. Pán je Živý, milosrdný.

Drazí bratři a sestry, hleďme k Bohu jako k Bohu života, hleďme na Jeho zákon, na poselství evangelia jako na cestu svobody a života. Živý Bůh nás osvobozuje! Přisvědčme lásce a odporujme sobectví, přitakejme životu a odporujme smrti, přitakejme svobodě a odmítněme otroctví četných idolů naší doby. Jedním slovem přisvědčme Bohu, který je láska, život a svoboda, a nikdy neklame (srov. 1 Jan 4,8; Jan 11,25; Jan 8,32), Bohu, který je Živý a Milosrdný. Jedině víra v Živého Boha nás spasí, v Boha, který nám v Ježíši Kristu daroval svůj život a darem Ducha svatého nám svým milosrdenstvím umožňuje žít jako pravé Boží děti. Tato víra nás osvobozuje a obšťastňuje. Prosme Marii, Matku Života, aby nám pomáhala vždycky přijímat a dosvědčovat evangelium života. Nechť se tak stane.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie