Kolín nad Rýnem.
Eucharistická celebrace na sportovním stadionu včera v metropoli nad Rýnem zakončila pětidenní národní eucharistický kongres. Na německé půdě se konal po více než padesáti letech (37. Světový eucharistický kongres hostil Mnichov v létě roku 1960). Setkání neslo motto „Pane, ke komu půjdeme?“ (
Jan 6,68) a od minulé středy se jeho jednotlivých částí – i díky příznivému počasí – zúčastnilo téměř 50 tisíc lidí. Organizátoři přitom program o osmi stech položkách nekoncipovali jako klasický kongres, nýbrž skutečný „svátek víry“. Kromě společné modlitby, katechezí, či hovorů o víře nabízeli možnost diskusí s vědci, veřejná čtení, výstavy, koncerty, nebo zvláštní programy pro mládež. Zlatým hřebem se pak stala světelná a hudební instalace pod názvem
Lux Eucharistica v kolínském dómu. Každý večer přitahovala tisíce návštěvníků, kteří doufali, že ještě najdou místo v zaplněné katedrále. Ústředním tématem všech bodů programu však bylo jediné – eucharistie.
Při nedělní mši svaté zvláštní legát Svatého otce, kard. Paul Josef Cordes, přečetl osobní poselství papeže Františka. Petrův nástupce v samém jeho počátku upozorňuje na své nerozlučné duchovní společenství s každým německým katolíkem a zároveň poukazuje na communio univerzální církve. Papež se dále zamýšlí nad Petrovou otázkou : „Pane, ke komu půjdeme?“ Petr se jí stává mluvčím Ježíšových věrných následovníků. Přestože Šimon jistě poznal hlad, on ani ostatní učedníci se nespokojují s pozemským uspokojením zástupů, které se dosyta najedly (Jan 6,26) a které usilují o pokrm, jenž pomíjí (Jan 6,27), poznamenává papež. Petrova bezvýhradná důvěra k Pánu a jeho následování plyne z každodenního vztahu s Ježíšem. Právě díky této víře v Krista apoštol očekává vytoužený život v hojnosti – a nikoliv bezdůvodně, píše Svatý otec a pokračuje:
Také církev si dnes klade tutéž otázku, ačkoliv z jejích rtů splývá spíše váhavě. A také v současnosti je odpověď stejná jako před dvěma tisíci lety. S Ježíšem se také dnes můžeme stále setkávat, nasloucháme-li jeho Slovu a jsme-li mu nablízku v eucharistii. Její slavení nazývá II. Vatikánský koncil „posvátnou činností, jíž se žádná jiná činnost církve titulem ani stupněm nevyrovná” (Sacrosanctum Concilium, 7). Kéž by se pro nás mše svatá nestávala plytkou rutinou, kéž bychom dokázali stále lépe čerpat z její hloubky, přeje si Svatý otec a cituje svého předchůdce Jana Pavla II. : “Je třeba se naučit prožívat mši svatou”, odpověděl blahoslavený papež seminaristům, kteří se podivovali jeho usebranosti (18.10.2011 při návštěvě papežské koleje Germanicum et Hungaricum). Naučme se prožívat mši svatou, vyzývá Svatý otec František. Pomůže nám k tomu svátost smíření a prodlévání před eucharistickým Pánem ve svatostánku.
„Pane, ke komu půjdeme?“, dotazují se také mnozí naši současníci, kteří – předvídavě nebo v temné předtuše, Ježíšova Otce dosud hledají. Vykupitel k nim chce přicházet skrze nás – svátostí křtu jsme se stali jeho bratry a sestrami a v eucharistickém pokrmu dostáváme sílu, abychom spolu s ním nesli poslání spásy. Úkolem nás všech – biskupů, kněží a jáhnů, řeholníků i laiků je přivádět Boha ke světu a svět k Bohu, uzavírá Svatý otec své poselství národnímu eucharistickému kongresu do Kolína nad Rýnem.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
