Dobrý den, drazí bratři a sestry!
Měsíc červen je tradičně zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, maximálnímu lidskému výrazu božské lásky. Právě minulý pátek jsme slavili svátek Kristova Srdce, který celému tomuto měsíci jakoby udává tón. Lidová zbožnost si velice cení symbolů a Ježíšovo Srdce je symbolem Božího milosrdenství par excellence, nikoli však symbolem imaginárním, nýbrž reálným. Je středem, zdrojem, z něhož prýští spása celému lidstvu.
V evangeliích nacházíme různé zmínky o Ježíšově Srdci, například v úryvku, kde Kristus sám praví: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem“ (Mt 11,28-29). Základním je pak podání Kristovy smrti podle Jana. Tento evangelista totiž dosvědčuje, co viděl na Kalvárii, kde jistý voják probodl Ježíšovi bok těsně po jeho smrti kopím a z této rány vyšla krev a voda (srov. Jan 19,33-34). Jan v této zdánlivě bezvýznamné příhodě rozpoznal naplnění proroctví: ze srdce Ježíše, Beránka obětovaného na kříži, proudí odpuštění a život všem lidem.
Ježíšovo milosrdenství však není pouhý sentiment; je to síla, která dává život a křísí člověka! Říká nám to také dnešní evangelium v epizodě s vdovou z Nain (Lk 7,11-17). Ježíš spolu se svými učedníky přichází do Nain, galilejské vesnice, právě ve chvíli konání pohřbu. Ke hřbitovu je nesen chlapec, jediný syn jisté vdovy. Ježíšův pohled hned spočívá na plačící matce. Evangelista Lukáš říká: „Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto“ (v.13). Tímto „soucitem“ je Boží láska k člověku; je to milosrdenství, tedy postoj Boha ve styku s lidskou ubohostí, naší nemohoucností, naším utrpením, naší úzkostí. Biblický termín „soucit“ odkazuje k mateřským útrobám: matka totiž zakouší zcela zvláštní reakci ve vztahu k bolesti svých dětí. Takto nás miluje Bůh, říká Písmo.
A co je plodem této lásky, tohoto milosrdenství? Život! Ježíš řekl vdově z Nain: „Neplač!“, pak oslovil mrtvého chlapce a vzkřísil jej jakoby ze snu (srov. Lk 7,13-15). Představme si tu krásu: Boží milosrdenství dává člověku život, křísí jej ze smrti. Pán na nás ustavičně hledí s milosrdenstvím; nezapomínejme na to, stále se na nás dívá milosrdně, očekává nás s milosrdenstvím. Nemějme strach se k Němu přiblížit! Má milosrdné srdce. Ukážeme-li mu svoje vnitřní rány, svoje hříchy, On nám vždycky odpustí. Je čirým milosrdenstvím. Jděme za Ježíšem!
Obraťme se k Panně Marii, její neposkvrněné, mateřské srdce mělo maximální účast na Božím „soucitu“, zvláště ve chvíli Ježíšova utrpení a smrti. Maria pomoz nám, abychom byli vůči svým bratřím mírnými, pokornými a milosrdnými.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
