Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Papež František dnes opětovně důrazně odsoudil otrockou práci a obchod s lidmi. Učinil tak na audienci pro účastníky plenárního zasedání Papežské rady pro pastoraci migrantů a lidí mimo domov. Vatikánský úřad se schází na pětadvacátém poradním zasedání a letos se zamýšlí nad problematikou uprchlíků a lidí násilně vykořeněných ze svých domovů.

Zdůrazňuji, že „obchod s lidmi“ je hanebná činnost. Je to ostuda pro naše společnosti, které se honosí civilizovaností. Klienti tohoto obchodu a jeho provozovatelé na všech úrovních by měli hluboce zpytovat svědomí – jak před sebou, tak před Bohem! Církev dnes opětovně důrazně apeluje na ochranu důstojnosti každé lidské bytosti a na její ústřední postavení. Požaduje, aby byla respektována základní práva, zvýrazněná v sociálním učení církve. Tato práva musí být reálně uplatňována tam, kde jsou v rámci každého kontinentu upírána milionům mužů a žen. Ve světě, kde se nahlas hovoří o právu, je lidská důstojnost ve skutečnosti tolikrát pošlapávána! Ve světě, který má plná ústa práva, se jediné právo přisuzuje penězům. Drazí bratři a sestry, žijeme ve světě, kterému vládnou peníze. Našemu světu a naší kultuře vládne fetišismus peněz.

Církvi to samozřejmě není lhostejné, pokračoval Svatý otec. „Pro katolickou církev není nikdo cizí, vyloučený a vzdálený“, poukázal papež František na slova Pavla VI. v závěru II. Vatikánského koncilu (Homilie, 8.12.1965).

Církev je matka a její mateřská pozornost, něha a blízkost se projevuje zejména vůči lidem, kteří byli donuceni utéct z vlastní země a žijí na pomezí vykořeněnosti a integrace. Toto napětí lidi ničí. Křesťanský soucit – toto trpět s někým, soucítit – se vyjadřuje tím, že usilujeme o poznání příčin takového násilného vyhoštění. Pokud je to nutné, máme propůjčit hlas těm, jejichž volání bolesti a útlaku nikdo nezaslechne. (...) Násilí, zneužívání, vzdálenost od rodiny, útěk z domova, nejistá budoucnost a internace v uprchlických táborech. Všechna tato traumata odlišťují, a proto by měla každého křesťana a celé společenství popohnat ke konkrétnímu zájmu.

Papež František však upozornil rovněž na naději, která se zračí v očích uprchlíků.

Obdivuji odvahu člověka, který doufá, že se postupně vrátí k normálnímu životu. Člověka, který očekává, že jeho bytí opětovně rozveselí radost a láska. Všichni tuto naději máme a musíme udržovat!

Svatý otec znovu vyzval vládce, zákonodárce a celé mezinárodní společenství, aby konkrétně a účinně reagovali na „moderní formy pronásledování, útlaku a otroctví“.

Zdůrazňuji, že se zde jedná o lidské bytosti, které vyzývají k solidaritě a pomoci. Jejich situace vyžaduje neodkladný zásah, ale především porozumění a dobrotu. Bůh je dobrý, napodobujme Boha. Stav těchto lidí nám nemůže být lhostejný. A my jako církev si připomínejme (...), že Ježíš se ztotožnil s cizincem, trpícím a se všemi nevinnými obětmi násilí a zneužívání. Měli bychom si častěji přečíst 25. kapitolu Matoušova evangelia, kde se hovoří o posledním soudu ( Mt 25,31-46).

Kéž jsou naše komunity skutečně místem přijetí, naslouchání a společenství, znělo závěrečné přání papeže Františka na audienci pro Papežskou radu pro migranty.

(jag)