Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Evangelizace není proselytismus, zdůraznil Svatý otec ve své dnešní ranní homilii. Eucharistické slavnosti v kapli Domu sv. Marty, při které koncelebrovali kard. Francesco Coccopalmerio a mons. Oscar Rizzato, se dnes účastnili zaměstnanci veřejných služeb governatorátu Městského státu Vatikán, soudci a úředníci Vatikánského soudu.

Svatý otec se zaměřil na první čtení ze Skutků apoštolů (17,15.22-18.1), které líčí Pavlovo vystoupení na athénském diskusním fóru – Areopagu. Apoštol zde promlouvá k Athéňanům, aniž by kohokoliv odsuzoval, podotkl papež a upozornil na Pavlův odvážný postoj. Apoštol národů řeckým občanům nevytýká modloslužebnictví a nezavrhuje je do pekel, nýbrž přistupuje co nejblíže k srdcím posluchačů, vyhledává dialog – a v tomto smyslu je skutečným stavitelem mostů, nikoliv stavitelem zdí. Z jeho postoje můžeme vyvodit, jak se má chovat také dnes každý Kristův následovník:

„Křesťan má hlásat Ježíše Krista tak, aby Ježíš Kristus byl přijímán, nikoliv odmítán. Pavel ví, že je povinován rozsévat evangelní poselství. Ví rovněž, že hlásání Ježíše Krista není nikterak jednoduché, avšak současně si je vědom, že nezáleží na něm osobně. On musí vykonat co nejvíce, zvěstování Ježíše Krista, zvěstování pravdy, však závisí na Duchu svatém. V dnešním evangeliu Ježíš praví: Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. Pavel proto Athéňanům neříká: Přinesl jsem vám encyklopedii pravdy. Nastudujte si ji a dostane se vám pravdy. Nikoliv! Pravda se nevtěsná do encyklopedie, neboť pravda je setkání – setkání s Nejvyšší Pravdou, Ježíšem. Nikdo není pánem pravdy. Pravdy se nám dostává v setkání.“

Pravdu nemůžeme po libosti upravovat, nelze s ní manipulovat, pokračoval Svatý otec, a to ani kvůli sebeobraně. Apoštol Petr nás vybízí, abychom byli stále připraveni obhájit důvody své naděje. Obhajoba naděje je však něco jiného než trvání na vlastní pravdě, zdůraznil papež. Nelze tvrdit: Máme pravdu – tady je. Jestli ji nepřijmete, jděte pryč. Apoštol Pavel napodobuje Ježíšův postoj. Kristus mluvil s každým – rozmlouval se samařskou ženou, šel na oběd s hříšníky, obracel se k celníkům, farizeům, znalcům zákona. Ježíš všem těmto lidem naslouchal a pokud snad vyslovil slovo odsouzení, pak na samém konci, kdy už se nedalo nic jiného dělat.

„Křesťan, který chce hlásat evangelium, musí jít touto cestou – naslouchat každému. V církvi teď za posledních padesát, šedesát let pro něco takového nastaly dobré časy. Pamatuji si z dětství, že tehdy bylo v katolických rodinách – jako byla ta má – často slyšet: K těmto lidem nemůžeme jít, protože nemají církevní sňatek. Byli jakoby vyloučení. Nemohlo se jít na návštěvu ani k ateistům nebo socialistům. Teď se – díky Bohu – něco takového už neříká. Nebo snad ano? Ne, už se to neříká. Byla to totiž obrana víry, ale pomocí zdí. Pán však stavěl mosty. Za prvé tedy Pavel zaujímá postoj obdobný Ježíšovu. Za druhé si je vědom, že musí přinášet evangelium, nikoliv získávat proselyty.“

Církev neroste proselytismem, nýbrž svou přitažlivostí, svědectvím, kázáním, jak nás učí Benedikt XVI. Takový byl Pavlův postoj – hlásat, nedělat nábor. Apoštolovi se to daří, protože nikdy o svém Pánu nepochyboval, poznamenal Svatý otec. Křesťané, kteří se bojí stavět mosty a raději stavějí obranné zdi, si nejsou jisti svou vírou a Ježíšem Kristem. Měli bychom naopak jako Pavel začít budovat mosty, vyzýval Svatý otec v závěru své dnešní homilie:

„Pavel nás učí cestě hlásání evangelia, protože po ní šel Ježíš. Je si dobře vědom, že evangelizace není proselytismus. Má totiž jistotu v Ježíši Kristu a nepotřebuje se ospravedlňovat či hledat důvody ospravedlnění. Když církev ztratí tuto apoštolskou odvahu, zastaví se. Je sice pěkně uspořádaná, úhledná a pěkná na pohled, avšak neplodná. Ztratila odvahu vyjít na periferie, kde žije mnoho obětí modloslužebnictví, světskosti (mondénnosti), slabého myšlení a mnoha dalších věcí. Prosme proto dnes svatého Pavla, aby nám daroval apoštolskou odvahu, duchovní horlivost, jistotu. Namítnete: Otče, můžeme se ale zmýlit...Pokračujte, když se zmýlíš, povstaneš a půjdeš dál. Tak to na cestě chodí. Ten, kdo raději nikam nejde, aby náhodou nechybil, se mýlí daleko vážněji. “

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(jag)