Rádio Vaticana

Francie. Francie se v úterý stala 14.zemí světa, která novým (143.) článkem občanského zákoníku redefinovala manželství jako “svazek dvou osob opačného nebo téhož pohlaví” a umožnila homosexuálním párům adopci dětí. Kladně se k opatření vyslovilo 331 francouzských zákonodárců, 225 bylo proti. Projednávání legislativních změn doprovázelo silné protestní hnutí na ulicích, sociálních sítích i v samotném parlamentu. Další velké manifestace jsou v Paříži plánovány na 5. a 26. květen.

Odpůrci tzv. “manželství pro všechny” upozorňují na nedemokratický průběh zákonodárného procesu. Historik Marcel Gauchet to však v rozhovoru pro Vatikánský vyvrací a upozorňuje na velké nebezpečí formálně dokonalé demokracie:

„Vláda celý problém postavila jako otázku práv jednotlivce, která v rámci rovnosti každému přísluší. Zjevně se však nejedná o problém práva, nýbrž o obrovské společenské změny, které se týkají tak citlivé instituce jakou je rodina. Tuto dimenzi vládci obratně skryli, což nyní vede k nevyhnutelné reakci. Další okruh otázek, na který současný legislativní proces zřetelně poukázal, je osud dětí v našich společnostech. Vychází se z toho, že jedinec má “právo” na dítě; dítě se stává “věcí”, se kterou rodiče disponují. Je tedy v sázce status dítěte, na které se už nehledí jako na autonomní bytost. To ve Francii vyvolalo nejprudší odpor. Legislativní proces byl nicméně zcela regulérní a zde spočívá zásadní problém našich demokracií. Lze totiž maximálně poctivě dodržet formu a zároveň dát lidem pocit, že už nejsou skutečně zastoupeni v otázkách, které si kladou.“

Míní ředitel francouzského výzkumného institutu EHESS a šéfredaktor revue Le Débat. Proti přijetí zákona se nicméně odvolali opoziční poslanci. Trvají na tom, že “definici manželství, které zákony Francouzské republiky uznávají jako základní princip, nelze změnit běžným zákonem”. Národní shromáždění by se k rekurzu mělo vyslovit do měsíce. Odbornice v oblasti filosofie práva a profesorka římské univerzity Tor Vergata Gabriella Gambinová v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas potvrzuje oprávněnost této námitky.

„V rámci právního řádu běžný zákon skutečně nemůže změnit základní právní normy státu. Schválený zákon rozvrací právní řád jak z právního hlediska, tak z hlediska etymologického a antropologického. Proč bylo heterosexuální manželství v právní tradici státem institucionalizováno jako základ rodiny? Kvůli své sexuální bipolaritě, která vede k reprodukci, a tudíž zakládá rodinu. V případě homosexuálních svazků se však jedná o imitaci rodinného modelu, který chceme adopcí obejít a zcela překonat. Po státu se požaduje, aby se tato nová situace stala institutem veřejného práva, všeobecně aplikovatelného. Tím se stává i novým civilizačním modelem, který je zcela roven předchozímu v šířícím se kultuře.“

Předkladatelka zákona, ministryně Taubirová, v souvislosti s adopcemi dětí vášnivě poukazovala na velkorysost nového zákona. „Tento zákon brání tisíce dětí a bojuje proti jejich nerovnosti”, uvedla.

„Pro děti je samozřejmě hlavní zajistit rodinnou stabilitu. Avšak nejenom tu. Je nutné jim také poskytnout zřetelné opěrné body, které by zaručovaly rozvoj jejich identity na základě sexuální bipolarity, která je antropologicky součástí lidské bytosti. Pokud stát již v počátku předpokládá, že se této sexuální bipolarity nebude dostávat, musíme se dotazovat, zda skutečně vůči těmto dětem zachováváme princip rovnosti.“

Silný mediální tlak působí, že odpůrci nového antropologického modelu působí jako konzervativní zpátečníci. Italská profesorka upozorňuje, že nastalá situace není problém zaostalosti.

„Jde o to, abychom se skutečně dostali k základům práva a toho, čím by se právo mělo zabývat. Podle mého názoru se toho musíme odvážit ještě dříve, než schválíme právní normy, které jsou mnohem více politické než právní povahy. Politická dimenze je však mimoprávní a práva se nedrží. Na to dnes bohužel často zapomínáme.“

Uvádí Gabriella Gambinová, která rovněž vyučuje bioetiku na Papežském institutu Jana Pavla II. pro manželská a rodinná studia.

(jag)