Itálie.
Jedno gesto má někdy větší cenu než množství slov, svěřil se naší rozhlasové stanici
O. Cesar Alejandro Pulchinotta. Argentinský kněz je farářem v obci Montorio Romano, vzdálené asi 50 km od Říma. Poté, co na Petrův stolec nastoupil jeho krajan, zaslal mu darem svazek svých celoživotních studií o ctihodném O. Josém Gabrieli Brocherovi. Argentina se totiž připravuje na brzkou beatifikaci tohoto kněze, žijícího v minulém století.
Najednou zazvonil telefon a na displeji bylo napsáno: “soukromé číslo”. Zeptal jsem se: Haló, kdo volá. Ozvalo se: Tady papež Francisco. Ochromilo mne překvapení. Řekl mi, že náš společný přítel, O. Miguel, mu předal mou knihu a že mi za ni chtěl poděkovat. Odpověděl jsem, že to pro mne je ohromná pocta – za prvé, že dostal mou knihu, za druhé, že mi volá. Na to papež povídá: Myslím, že je to prostě slušné vychování. Daroval jsi mi svou knihu a já ti za ni děkuji. To je samozřejmě mezi dvěma lidmi běžné. Není však úplně běžné, že se papež postavil na mou úroveň. On je Petrův nástupce, já jsem venkovský kněz – dělí nás velká vzdálenost, kterou papež svou jednoduchostí zkrátil a nastolil vztah bratrství.
O. Pulchinotta zdůrazňuje, že z papežovy normality a spontánnosti se může církev lecčemus naučit.
Jeho nevypočítavé a bezprostřední gesto ukazuje, že je skutečně pastýř svého lidu, že jde spolu s námi. V evangeliu poslední neděle se mluví o tomto niterném vztahu pastýře a jeho stáda, kteří se poznávají po hlase. Slyšet pastýřův hlas – i po telefonu – nám prospívá, cítíme, že je nám nablízku. Pro mne jako kněze a pastýře je to povzbuzení, abych prostě žil mezi lidmi. Navíc vidíme, že když papež hovoří o otevřenosti ke všem lidem, není to jen nějaká ideologická fráze. Je to jeho životní postoj, který nabývá konkrétní podoby v těchto spontánních gestech. A gesto je někdy výmluvnější než řada slov.
Obdobný postoj byl vlastní také brzkému kandidátu na beatifikaci, o kterém pojednává darovaná kniha. O. José Gabriel Brochero je postava známá jak papeži Františkovi, tak celému argentinskému národu.
Ano, velmi si jej vážíme, protože byl skutečně blízko lidem. Je to vzor argentinských kněží a celé církve, příklad pastýře, který se vydává pro své stádo, až na smrt. Zemřel, protože se nakazil leprou od jednoho z nemocných, které navštěvoval. Všichni v jeho okolí mu radili, aby nevyhledával malomocné právě kvůli riziku nákazy, on však nechtěl vyloučit tyto lidi ze společenství. Byl si přitom dobře vědom nebezpečí, které pro něj znamenalo smrt. Samozřejmě papež jako Argentinec jej dobře zná,
Uzavírá argentinský farář italské obce Montorio Romano.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
