Francie.
Francouzský filosof Fabrice Hadjadj komentoval pro italský internetový časopis Tempi situaci vyvolanou včerejším schválením redefinice manželství druhou komorou francouzského parlamentu. „Francie prožívá antropologickou krizi - říká a překvapivě dodává - přesto jde však o moment milosti“. Ředitel Evropského institutu antropologických studií Philanthropos ve švýcarském Freiburgu však vysvětluje důvody svého optimismu, aniž by skrýval probíhající „pokus technokracie, která chce transformovat lidství“.
„Antropologická krize ukazuje – říká Hadjadj – že ubývá víra v lidství a nastupuje jakýsi proces transhumanizace. Všechno vlivem nadvlády techniky. Obvykle se totiž neříká, že k tomu, aby vůbec byla možná rovnost mezi manželstvím muže a ženy a manželstvím dvou mužů nebo dvou žen, je zapotřebí techniky. Pár téhož pohlaví, který chce potomstvo, se totiž musí uchýlit k něčemu, co je spíše výrobou než plozením a rozením dětí. Za tím vším stojí technokracie, která chce transformovat lidství.“
Proč však navzdory masovému protestu občanů a institucí a navzdory obrovské censuře, která je uvalena na toto dění, francouzský katolický myslitel trvá na tom, že jde o moment milosti?
„Protože nikdy předtím nedošlo k takovému uvědomění si tajemství Vtělení. Jsme v situaci, kdy církev a křesťané brání tělesnost a sex. Naprosto jsme se zbavili puritánství a uvědomili jsme si, že sexualita, jak je nám dána, pochází od Boha a má spirituální hodnotu. A to je mimořádný krok vpřed, připravený Janem Pavlem II. Obrana těla a tělesnosti je totiž zvláštnost, která je typickou vlastností křesťanství. Během tzv. „manifestace pro všechny“ křesťané nesli transparenty s nápisy: „Chceme sex, nikoli gender“. Tato afirmace sexuality proti genderové ideologii je obrovská novinka a vzešla právě od křesťanů.“
Fabrice Hadjadj však nemění stanovisko ani tehdy, když je konfrontován s naprostým politickým neúspěchem zmíněné manifestace a říká:
„Nešlo o manifestaci politickou, nýbrž antropologickou. Křesťané si uvědomovali, že nejde o nějaké uchopení vlády silou, nejde o nějakou restauraci křesťanstva, nýbrž o svědectví pravdě. A proto byli v ulicích také velcí filosofové jako Rémi Brague, který se dosud nikdy žádné manifestace neúčastnil. Je to krásná novinka, že křesťané mobilizují nikoli proto, aby bránili nějaký statut křesťanstva, nýbrž proto, že je třeba svědčit o pravdě. Díky této nevídané situaci může dojít k naprostému přehodnocení snah křesťanů v rámci společnosti. … V těchto dnech se stalo zjevným, že nejde ani tak o neschválení zákona, jako spíše o vyslovení pravdy o manželství. V těchto dnech bylo zřejmé, že křesťané ke své komunikaci nepotřebují stát, tisk či televizi. Cesta, kterou je třeba se ubírat, vede nikoli snahou o uchopení upadající moci, nýbrž vytvářením nových základů politické dimenze zdola skrze evangelizaci.“
Porážka tedy, může skrývat vítězství?
„Ano, je to počátek něčeho nového: křesťané se našli a pocítili, že existují opravdu jako společenství. Francouzské křesťanství bylo poznamenáno individualismem a najednou se ukázalo, že jsme nejenom existovali, ale ulice byla naše. Manifestace křesťanů a židovských obcí proti gay manželství byly mnohem početnější než jiné. Stále se říkalo, že ulice patří levici, umělcům a homofilům, ale není tomu tak. A prosím vás, napište homofilové, ne homosexuálové, protože termín homosexualita je odmítnutím sexuality, a není proto správné užívat toto slovo, které nevyjadřuje podstatu otázky. Trvám tedy na tom, že tato situace je velice radostná, velmi krásná.
Pokud se ovšem někomu stýská po křesťanstvu, po době, kdy existoval křesťanský stát a zákony byly křesťanské, pak může v tom všem již dávno vidět zkázu. Pokud však někdo touží nikoli po křesťanstvu, ale po křesťanství, pak je tento moment velmi zajímavý a velmi krásný.“
Říká francouzský filosof Fabrice Hadjadj pro internetový magazín Tempi.it.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
