Drazí bratři a sestry,
Dnešní liturgie nám podává společně dva oddělené úryvky Lukášova evangelia. První (1,1-4) je prolog adresovaný jistému Teofilovi. A poněvadž toto řecké jméno znamená „přítel Boží“, můžeme v něm spatřovat každého věřícího, který se otevírá Bohu, a chce poznat evangelium. Druhý úryvek (4,14-21) nám představuje Ježíše, který se „v síle Ducha“ vydal v sobotu do Nazaretské synagogy. Jako dobrý člen obce se Pán nevyčleňuje z liturgického rytmu týdne a zapojuje se do shromáždění svých krajanů v modlitbě a v naslouchání Písmu. Součástí ritu je četba textu z Tóry či Proroků, po které následuje komentář. Onoho dne Ježíš povstal, aby přečetl pasáž z proroka Izaiáše, která začíná slovy: „Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst“ (Iz 61,1-2). Origenes to komentuje: „Nikoli náhodou Ježíš otevřel tento svitek a nalezl kapitolu, která obsahuje proroctví o Něm. Také to je dílo Boží prozřetelnosti“ (Homilie k Lukášovu evangeliu, 32,3). Ježíš po skončení četby totiž v tichu naplněném očekáváním řekl: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,21). Svatý Cyril Alexandrijský tvrdí, že ono „dnes“ stojící mezi prvním a druhým Kristovým příchodem, se pojí ke schopnosti věřícího naslouchat a zpytovat se (srov. PG 69,1241). Avšak ve smyslu ještě radikálnějším je samotný Ježíš „dneškem“ spásy v dějinách, protože dovršuje plnost vykoupení. Termín „dnes“, jenž je velmi drahý svatému Lukášovi (srov. Lk 19,9; 23,43), nás přivádí ke kristologickému titulu, který evangelista upřednostňuje, totiž „soter – Spasitel“. Vyskytuje se již ve vyprávění o Ježíšově dětství, kdy anděl říká pastýřům: „V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán“ (Lk 2,11).
Drazí přátelé, tento úryvek „dnes“ oslovuje také nás. Přivádí nás k zamyšlení nad tím, jak prožíváme neděli: den odpočinku a rodiny, ale především den věnovaný Pánu účastí na eucharistii, kdy se živíme Tělem a Krví Krista a Jeho Slovem života. Za druhé nás v této naší rozptylující a roztěkané době toto evangelium nabádá, abychom zkoumali svoji schopnost naslouchat. Předtím než začneme mluvit o Bohu a s Bohem, je třeba Mu naslouchat, a liturgie církve je „školou“ tohoto naslouchání Pánu, který k nám promlouvá. Říká nám, že se každá chvíle může stát „dneškem“, příhodným pro naše obrácení. Každý den se může stát spásonosným dneškem, protože spása jsou dějiny, které nadále vedou skrze církev i každého Kristova učedníka. Toto je křesťanský smysl úsloví „carpe diem“: využij dne, ve kterém tě Bůh volá, aby ti daroval spásu!
Panna Maria kéž je stále naším vzorem a vede nás, abychom každý den svého života dovedli uznávat a přijímat Boží přítomnost, Spasitele našeho i celého lidstva.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
