Řím.
Přestože sousloví “hospodářská krize” se skloňuje ve všech pádech, některým sektorům se zcela vyhýbá. Jedním z nich je evropský zbrojní průmysl. Po přechodném útlumu před dvěma lety licence na vývoz zbraní ze zemí Evropské unie v roce 2011 naopak vzrostly o 18,3 procenta a objednávky překonaly částku 37 a půl miliardy euro. Zbraně a vojenský materiál se předloni exportovaly do nejkonfliktnějších oblastí naší planety – na Blízký východ a do Asie, zatímco vývoz do Spojených států amerických polevil, píše pro italský webový portál
unimondo.org Giorgio Beretta, analytik organizace
Rete Disarmo (Síť odzbrojení).
Data o zbrojním exportu vyplývají ze XIV. výroční zprávy o kontrole vývozu vojenských technologií a zařízení, kterou vždy v závěru roku – vloni to bylo 14. prosince – publikuje Evropská unie. A to v naprosté tichosti – bez jakékoliv tiskové konference, oficiálního prohlášení evropských institucí či mediálního zájmu. Evropské vlády si nepřejí zveřejněním více než čtyř set stránkového raportu budit příliš pozornosti.
Důvodů je několik – zpřístupněné údaje jsou v prvé řadě zastaralé. Prosincová zpráva uvádí počty vývozních linencí (licences) a konkrétních dodávek zbraní (exports) za rok 2011. Jak vidno, bruselským úředníkům trvá celý rok než sesumírují čísla z jednotlivých národních relací. Se zprávami o vývozu brambor či řepy jim to obvykle jde poněkud rychleji, poznamenává italský analytik. Navzdory tak pečlivému dlouhodobému zpracování jsou předestřené údaje nekompletní. Z nepatrné poznámky na osmé stránce raportu se totiž dozvídáme, že “některé státy nemohly dodat údaje” o skutečném objemu svého zbrojního exportu. Nejde přitom o okrajové výrobce – kromě Belgie, Dánska, Polska, Řecka či Irska data nedodaly Německo a Velká Británie, tedy dva z nejvýznamnějších světových vývozců zbraní. Po čtrnácti letech od přijetí příslušných evropských směrnic nelze uvěřit, že by tyto státy ještě měly “technické potíže” s katalogizací zbraní. Jejich vlády navíc musí předkládat detailní výroční relace svým parlamentům. Evropská unie se chce spíše vyhnout choulostivému porovnávání zbrojního exportu různých členských států a jeho sporných destinací, píše Giorgio Beretta.
Hlavním zákazníkem evropských zbrojovek se v roce 2011 stala Saúdská Arábie. Členské státy EU do pouštního království vyvezly zbraně za více než 4,2 miliardy euro. Za druhým největším nákupcem nemusíme příliš daleko – Spojené arabské emiráty nakoupily za téměř dvě miliardy euro (1,9). Evropské země si touto vítanou směnou alespoň zaplatí účty za elektriku. Není tudíž náhodou, že navzdory lidovým hnutím na severu Afriky byl autorizován vývoz do států s rozsáhlým nerostným a energetickým bohatsvím jako jsou Alžírsko (815 milionů euro, více než polovina z Itálie ) či Maroko (355 milionů euro, zejména z Francie). Vzhledem k násilným střetům však překvapují však vývozní licence do Egypta (303 miliony euro), Tuniska (16,5 milionu euro) a dokonce Libye. Na ni přitom bylo v roce 2011 uvaleno zbrojní embargo. Přesto sem z Evropy putovaly zbraně za 34 milionů euro, z toho téměř polovina francouzských.
Evropská unie obchoduje se zbraněmi také v asijských ohniscích napětí – Indii (1,5 miliardy euro) a Afghánistánu. Posledně jmenovaná země, která se doposud nachází pod částečným zbrojním embargem, přitom v předloňském roce dovezla rekordní objem vojenského vybavení v hodnotě téměř půl miliardy euro (465 milionů). Větší část těchto dodávek ( za 346 miliony euro) se přitom v bruselských tabulkách halí pod všeobecnou kolonku “energetický materiál”, původem z Estonska, uzavírá analytik italské organizace “Síť odzbrojení”.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
