Výklad Písma svatého a posvátné tradice byl svěřen učitelskému úřadu církve, tedy biskupům, kteří jsou spojeni ve společenství s Petrovým nástupcem. Učitelský úřad církve však nejedná mimo Boží lid, nýbrž je nástrojem, který si Bůh přál ke správnému chápání působení Ducha svatého v životě celé církve. Na výkladu víry se nicméně nepodílí pouze samotný učitelský úřad církve. Devadesátý první odstavec Katechismu tvrdí: Všichni věřící se podílejí na pochopení a předávání zjevené pravdy. Přijali pomazání Ducha svatého, který je učí a uvádí je „do celé pravdy“ (
Jan 16,13). Všichni věřící (od biskupů až po poslední věřící laiky) mají dar, který nazýváme nadpřirozeným smyslem pro víru. Díky tomuto smyslu pro víru probouzeném Duchem pravdy, Boží lid hlouběji lne k víře a stále plněji ji uplatňuje v životě (viz
KKC 93). Katechismus připomíná známý osmý článek věroučné konstituce o Božím zjevení
Dei Verbum , kde čteme, že církev roste chápáním víry a také přemýšlením a studiem věřících, kteří hluboce zažívají duchovní skutečnosti. Duch svatý tak přivádí věřící – samozřejmě nikoliv bez vedení učitelského úřadu církve – k plné pravdě. Příkladem rozvoje chápání víry Božího lidu je pravda o Neposkvrněném Početí Panny Marie, potvrzená jako pravda víry v roce 1854. Nejhlubší pochopení zjeveného Mariina tajemství by nikdy nebylo možné bez zážitku a reflexe věřících, a tudíž bez jejich smyslu pro víru. Každý z nás věřících se tudíž musí vnímat jako subjekt chápání a předávání víry zjevené v Ježíši.
Další články z podrubriky Víra je ze slyšení
odeslat článek
vytisknout článek
