Vatikán.
Když 16. října 1978 byl Karol Wojtyla za velkém překvapení všech zvolen papežem, téměř nikoho nenapadlo, že arcibiskup Krakova, který měl dosud nepatrnou zkušenost na poli ekumeny, dá podnět právě k ekumenickému pontifikátu. Avšak již v projevu, který pronesl následující den po svém zvolení, Karol Wojtyla jasně vyjádřil svůj úmysl převést do konkrétní reality ekumenický podnět vzešlý z II. vatikánského koncilu. Ve své první encyklice 4. března 1979 ?Redemptor Hominis?, Jan Pavel II zaujal postoj proti kritikám ekumenického dialogu a proti překážkám, které se proti němu stavěly: nepořádek, indiferentismus a relativismus. Jako odpověď na Ježíšovu modlitbu ?aby všichni jedno byli? nevidí jinou možnost, než otevřenost a obnovení ekumenického dialogu, s jistým vymezením, vytrvalostí, pokorou a odvahou.
Kardinál Walter Kasper, předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů pro náš rozhlas uvádí: ?Vysvětlením a vrcholem ekumenického programu tohoto pontifikátu byla encyklika ?Ut unum Sint? roku 1995, první ekumenická encyklika papeže a zároveň encyklika velmi osobní. Protože hledání viditelné jednoty církve odpovídá spásnému plánu Boha a je zakořeněno ve víře v Ježíše Krista, našeho jediného Pána, není jen ?dodatkem?, ale je středem poslání církve. Jako takový ekumenismus nemůže být zaměňován s jakýmsi druhem církevní diplomacie; duchovní ekumenismus je duše ekumenické cesty, jak vícekrát zdůrazňoval Svatý otec. Právě proto, že Jan Pavel zvolil dialog pravdy, je otevřen změně a mnohosti historických forem. Tato otevřenost mu dovolila rozšířit na další křesťany pozvání, které mnozí považují revoluční: a sice reflektovat společně o formě, kterou by mohla na sebe v budoucnu vzít Petrova služba (Ministerium Petrinum). Takový proces již započal. Přirozeně že nikdo, ani Svatý otec, nemůže očekávat rychlé výsledky na této cestě. Ale jedno je jisté: za tohoto pontifikátu se Řím stal významným bodem ekumenismu.
Svatý otec jasně prohlásil, že vážné ekumenické úsilí spočívá v Ježíši Kristu a že proto má solidní teologický základ. Podnět, který dal Jan Pavel II. ekumenickému duchu II. vatikánského koncilu je trvalým podnětem, který významně charakterizuje církev začátku třetího tisíciletí.
(RaVat)