Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry z farnosti svatého Patricia,

Velice mne těží, že jsem mezi vámi, abych spolu s vámi a pro vás slavil eucharistii. Rád bych vám ve světle Božího Slova, které jsme slyšeli, nabídl pár myšlenek. O této třetí neděli adventní, zvané „Gaudete“, nás liturgie vybízí k radosti. Advent je časem nasazení a obrácení, abychom se připravili na Pánův příchod, ale církev dnes předjímá radost nadcházejících Vánoc. Advent je skutečně také časem radosti, neboť probouzí v srdcích věřících touhu po Spasiteli a čekání na příchod milovaného je vždycky důvodem k radosti. Tento radostný aspekt je přítomen v biblických čteních této neděle. Evangelium však odpovídá na jinou charakteristickou dimenzi adventní doby, totiž obrácení vstříc Spasiteli, který přijde, jak to oznámil Jan Křtitel.

První čtení, které jsme slyšeli, je naléhavou pobídkou k radosti. Úryvek začíná zvoláním „Jásej, siónská dcero, .. raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero“ (Sof 3,14) a podobá se tomu, kterým začíná andělovo zvěstování Panně Marii: „Raduj se, milostiplná“ (Lk 1,26). Podstatný důvod, proč se má siónská dcera radovat, je vyjádřen následujícím tvrzením: „Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe“ (Sof 3,15.17), doslova „v tvém lůně“ s jasným odkazem na přebývání Boha v Arše úmluvy, stojící vždycky uprostřed Izraelského lidu. Prorok nám chce říci, že už není žádný důvod k nedůvěře, malomyslnosti či smutku, ať už je třeba čelit čemukoliv, protože jsme si jisti Pánovou přítomností, která sama o sobě dokáže uklidnit a rozradovat srdce. Prorok Sofoniáš, jehož slova jsme slyšeli, navíc dává na srozuměnou, že tato radost je vzájemná: my jsme vybízeni k radosti, ale také Pán se raduje z našeho vztahu s námi. Prorok totiž píše: „nad tebou bude plesat v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou zajásá“ (v.17). Radost, která je přislíbena v tomto prorockém textu, dochází naplnění v Ježíši, jenž je v lůně Panny Marie, „Siónské dcery“, a přebývá tak mezi námi (srov. Jan 1,14). Svým příchodem na svět nám totiž daroval svou radost, jak to sám sděluje svým učedníkům: To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila“ (Jan 15,11). Ježíš přináší lidem spásu, nový vztah s Bohem, který přemáhá zlo a smrt a přináší pravou radost z této Pánovy přítomnosti, jež osvěcuje naše putování tísněné nezřídka temnotami egoismu. Můžeme se zamyslet nad tím, zda si skutečně uvědomujeme tuto skutečnost přítomnosti Pána, jenž je mezi námi a není Bohem vzdáleným, nýbrž Bohem s námi, Bohem mezi námi, který je s námi v této svaté eucharistii, je s námi v živé církvi a také my máme být nositeli této Boží přítomnosti. Tak se Bůh raduje s námi a můžeme se radovat i my. Bůh je a je dobrý, Bůh je blízko.

Ve druhém čtení, které jsme slyšeli, vybízí svatý Pavel Filipínské křesťany, aby se radovali v Pánu. Můžeme se radovat? A proč je třeba se radovat? Svatý Pavel podává odpověď: protože „Pán je blízko“ (Flp 4,5). Za několik dnů budeme slavit Narození Páně, svátek příchodu Boha, který se stal dítětem a naším bratrem, aby byl s námi a sdílel s námi náš lidský úděl. Z této Jeho blízkosti, z této Jeho přítomnosti se musíme radovat a snažit se stále více chápat, že je skutečně blízko a nechat se tak proniknout realitou Boží dobroty a radostí, že Kristus je s námi. V jiném listu Pavel důrazně prohlašuje, že nás nic nemůže odloučit od lásky Boha, který se zjevil v Kristu. Jedině hřích nás od Něho vzdaluje, ale tento faktor odloučení sami vnášíme do svého vztahu k Pánu. I když se však vzdalujeme, On nás nepřestává milovat a nadále je nám nablízku Svým milosrdenstvím, svou ochotou odpustit a shromáždit nás ve své lásce. Proto - pokračuje svatý Pavel – se nesmíme nikdy znechucovat, vždycky můžeme předložit Pánu svoje prosby, své potřeby, svoje starosti „v modlitbě a prosbě“ (Flp 4,6). Už to je velký důvod k radosti, totiž vědět, že je vždycky možné prosit Pána, který nám naslouchá, že Bůh není daleko, ale skutečně nás slyší a zná, a vědět, že nikdy neodmítá naše prosby, a přestože neodpoví pokaždé tak, jak si přejeme, přece odpoví. Apoštol dodává: „modleme se s děkováním“ (ibid.). Radost, kterou nám sděluje Pán, v nás musí nalézt vděčnou lásku. Radost je totiž plná, pokud rozpoznáváme její milosrdenství, stáváme-li se pozornými ke znamením dobroty Boha a pokud skutečně vnímáme, že tato Boží dobrota je s námi, a denně Mu za to děkujeme. Kdo přijímá Boží dary egoisticky, nenachází pravou radost. Kdo se však chápe příležitosti z darů obdržených od Boha, aby Jej miloval s upřímnou vděčností a dělil se s ostatními o Jeho lásku, ten má srdce opravdu naplněné radostí. Pamatujme na to!

Po obou čteních přicházíme k evangeliu. Dnešní evangelium nám říká, že se na příchod Pána, který přijde, musíme dobře připravit a dobře si hledět svého vlastního jednání. Různým lidem, kteří se ho ptali, co mají dělat, aby byli připraveni na příchod Mesiáše (srov. Lk 3,10.12.14), Jan Křtitel odpovídá, že Bůh nežádá nic mimořádného, pouze to, aby každý žil podle kritérií solidarity a spravedlnosti. Bez nich se nelze dobře nachystat na setkání s Pánem. Ptejme se tedy také Pána, co od nás očekává a čiňme to. Začněme chápat, že nežádá mimořádné věci, jen řádný život v přímosti a dobrotě. Nakonec Jan Křtitel ukazuje, koho máme věrně a odvážně následovat. Nejprve popírá, že je sám Mesiášem, a potom pevně prohlašuje: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků“ (Lk 3,16). Vidíme tady velkou Janovu pokoru, když uznává, že jeho posláním je připravovat cestu Ježíšovi. Slovy „já vás křtím vodou“ dává na srozuměnou, že jeho působení je pouze symbolické. Nemůže totiž odstranit a odpustit hříchy. Křest vodou může jenom indikovat, že je zapotřebí životní změny. Současně Jan oznamuje příchod „mocnějšího“, který „bude křtít Duchem svatým a ohněm“ (ibid.). Jak jsme slyšeli, tento velký prorok užívá silných obrazů jako pobídky k obrácení, ale nečiní tak proto, aby naháněl strach, nýbrž spíše proto, aby vybídnul k hodnému přijetí Boží Lásky, která jedině může život opravdu očistit. Bůh se stává člověkem jako my, aby nám daroval naději, která je jistotou: následujeme-li jej, žijeme-li důsledně svůj křesťanský život, On nás k Sobě přitáhne a přivede do společenství s Ním. A v našem srdci se rozhostí pravá radost a pravý pokoj i uprostřed těžkostí a ve chvílích slabosti.

Drazí přátelé. Jsem rád, že spolu s vámi prosím Pána, aby se zpřítomnil v eucharistii, aby byl stále s námi. Srdečně zdravím kardinála vikáře, zdejšího pomocného biskupa, vašeho faráře, Otce Fabia Fascianiho, kterému děkuji za jeho úvodní slova, jimiž mne seznámil se situací v této farnosti a s duchovním bohatstvím farního života. Zdravím všechny přítomné kněze, zdravím ty, kdo jsou zde činí v rámci farnosti: katechety, členy chórů a různé farní skupinky jakož i členy Neokatechumenátní cesty, kteří zde působí. S radostí pozoruji množství dětí, kteří na různých stupních sledují Boží slovo a připravují se na první svaté přijímání, biřmování a po biřmování na život. Buďte vítáni. Jsem šťasten, že zde vidím živou církev. Myslím také na sestry oblátky Panny Marie Růžencové, které pracují na území farnosti, a na všechny obyvatele této čtvrti, zvláště na staré, nemocné, opuštěné a trpící lidi. Za všechny a za každého se modlím při této mši svaté.

Vaše farnost vzniklá na Colle Prenestino mezi šedesátými lety a první polovinou osmdesátých let po počátečních potížích způsobených nedostatkem budov a služeb postavila nový krásný kostel, vysvěcený po dlouhém očekávání roku 2007. Kéž je pro vás tato posvátná budova privilegovaným prostorem růstu v poznání a lásce Toho, kterého za několik dní přijmeme ve vánoční radosti jako Vykupitele světa a svého Spasitele. Neopomíjejte Jej často navštěvovat, abyste stále více pociťovali Jeho přítomnost, která dává sílu. Mám radost ze smyslu pro příslušnost k farnímu společenství, který uzrával a upevňoval se během těchto let. Povzbuzuji vás k dalšímu růstu pastorační spoluzodpovědnosti v autentické perspektivě společenství všech přítomných, kteří jsou povoláni žít komplementaritu v různosti. Zejména bych rád zdůraznil význam a ústřední postavení eucharistie v osobním a komunitním životě. Mše svatá ať je středem vaší neděle, kterou je třeba znovu objevit a žít jako den Páně a společenství, den chvály a slavení Toho, který zemřel a vstal z mrtvých pro naši spásu a žádá nás, abychom žili společně v radosti otevřeného společenství připraveného přijmout každého osamoceného či zkoušeného člověka. Současně vás vybízím, abyste přistupovali pravidelně ke svátosti smíření, zejména v době adventní.

Vím, kolik úsilí vynakládáte na přípravu dětí a mládeže k přijetí svátostí křesťanského života. Rok víry, který prožíváme, musí být příležitostí k růstu a upevňování zkušeností z katecheze, aby tak celá zdejší čtvrť mohla poznat a prohloubit krédo církve a setkat se s Pánem jakožto živou Osobou. Zvláštní zmínku věnuji rodinám spolu s přáním, aby mohly plně uskutečňovat vlastní povolání k lásce s velkodušností a vytrvalostí. Zvláštní slova sympatií a přátelství chce Papež adresovat také vám, drazí chlapci a děvčata, kteří mi nasloucháte, i vašim vrstevníkům, kteří žijí v této farnosti. Vnímejte sami sebe jako protagonisty nové evangelizace a dejte svou svěží energii, svoje nadšení a své schopnosti do služeb Bohu a druhým, do společenství. Drazí bratři a sestry, jak jsme řekli na začátku této bohoslužby, dnešní liturgie nás vybízí k radosti a obrácení. Otevřme svého ducha této výzvě; poběžme vstříc Pánu, který přijde, vzývejme a napodobujme svatého Patricia, velkého evangelizátora, a Pannu Marii, která v mlčení a modlitbě očekávala a připravovala Vykupitelovo Narození.
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie