Vatikán.
Přijmeme-li Ježíše Krista a jeho evangelium, získáváme jiný pohled na člověka, jeho důstojnost, svobodu a utváření vztahů. Tento pohled se vyznačuje horizontálním i vertikálním přesahem, zahájil dnes Benedikt XVI. svou promluvu k účastníkům plenárního zasedání Papežské rady
“Iustitia et Pax” a pokračoval:
Práva a povinnosti se totiž nezakládají jedině a pouze na sociálním vědomí národů, nýbrž v prvé řadě závisí na přirozeném morálním zákoně, který Bůh vepsal do svědomí každého člověka, a tím v posledku na pravdě o člověku a společnosti.
Ačkoliv v naší době znatelně pokročila ochrana lidských práv, prospěchářský individualismus a technokratické hospodářské myšlení vedou ke “znehodnocení” člověka. Ten je vnímán jako nestálá a nesoudržná beztvará bytost, řekl papež:
Ačkoliv je člověk vpleten do nekonečné sítě vztahů a sdělovacích protředků, paradoxně se jeho existence jeví jako stále izolovanější. Je to zapříčiněno lhostejností k základnímu ustavujícímu vztahu našeho bytí – vztahu k Bohu. Na dnešního člověka se pohlíží převážně biologicky, jako na “lidský kapitál”, “zdroj”, součástku výrobní a finanční mašinerie, která jej přesahuje. Na jedné straně se nadále vyhlašuje lidská důstojnost, na druhé straně panují nové ideologie.
Jsou jimi hedonistické a egoistické pojetí sexuálních a reprodukčních práv stejně jako nezřízený finanční kapitalismus. Ten se vymyká jakýmkoliv pravidlům a rozkládá reálnou ekonomiku. Nové ideologie podrývají přirozené základy společnosti, zejména rodinu, tím, že považují jednotlivé zaměstnance a jejich práci za “podřadné” dobro.
Pro křesťanství je však práce základním lidským statkem, protože utváří osobnost člověka, jeho sociální vztahy, rodinu a jeho přínos ke společnému dobru a pokoji. Dostupnost zaměstnání a možnost pracovat pro všechny je prioritní, i v období hospodářského poklesu.
Benedikt XVI. se vyslovil pro novou evangelizaci v sociální oblasti, která může vést k novému humanismu a dále :
Pomáhá svrhnout z trůnu moderní idoly a nahradit individulismus, materiální spotřebu a technokracii kulturou lásky, bratrství, nezištnosti, solidarity.
Svatý otec poté zdůraznil nutnost obnovy v politice i ve státních a nadnárodních institucích:
Bl. Jan XXIII. odůvodnil právě láskou, zejména pak láskou ke společnému dobru lidské rodiny, veškeré úsilí v mezinárodním měřítku. Utváření světového společenství měla podle jeho názoru doprovázet odpovídající světová autorita.(...) Úkolem církve není radit z právního či politického hlediska, jak by se konkrétně takovéto mezinárodní zřízení mělo utvářet. Církev však poskytuje těm, kdo nesou zodpovědnost, zásadní principy, měřítka úsudku a praktickou orientaci, které mohou zaručit antropologický a etický rámec společného dobra. Zmiňovanou světovou politickou autoritu si nelze představovat jako moc, soustřeďovanou do nemnoha rukou, která by ovládala všechny národy a využívala ty nejslabší z nich. Jakoukoliv autoritu je nutno především vnímat jako morální sílu, schopnou vyvíjet svůj vliv skrze rozum. Tedy jako autoritu otevřenou ke spoluúčasti a právně omezenou ve své pravomoci,
zakončil Benedikt XVI. Papežská rada Iustitia et Pax se zabývá návrhem Svatého otce koncipovaným v encyklice o integrálním lidském rozvoji (Caritas in Veritate, 67) v rámci svých pravidelných reflexí. Dalším projednávaným tématem je reforma mezinárodního finančního a měnového systému.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
