Abychom poznali Boha, potřebujeme, aby se nám On sám zjevil. A Bůh se vskutku člověku ukázal. Katechismus v odstavci 54 mluví o etapách Zjevení. Na počátku zjevil Bůh sebe samého našim předkům a vybídl je k důvěrnému společenství (
KKC,54). A tato nabídka nebyla nikdy odvolána. Ani po následné antropologické katastrofě, kterou nazýváme prvotní hřích. I po pádu našich prarodičů Bůh častokrát lidem nabízel Svoji smlouvu.
Příběh o Noem je prvním biblickým textem, kde Bůh uzavírá s člověkem smlouvu. Znamením této smlouvy je duha. „Bůh řekl Noemovi: «Toto je znamení smlouvy, kterou jsem uzavřel mezi sebou a každým tvorem, který je na zemi»“ (Gen 9,17). Katechismus zdůrazňuje, že „Smlouva s Noemem zůstává v platnosti po celý čas národů, až do všeobecného vyhlášení evangelia” (KKC,58). Toto tvrzení nám umožňuje zamyslet se nad tajemnou větou z Lukášova evangelia: „Po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se čas pohanů nenaplní“ (Lk 21,24).
Další smlouva je Abrahamova. „V tobě budou požehnána všechna pokolení země“ (Gn 12,3), řekl Bůh Abrahamovi. Lid, který z něho vzejde, totiž bude nositelem příslibu daného patriarchům a stane se vyvoleným národem. S tímto Božím lidem uzavře Bůh Smlouvu na Sinaji, skrze Mojžíše mu předá Desatero, deset slov života.
Smlouvy dosahují svou plnost v osobě Ježíše Krista, který je „jedinečným, dokonalým a definitivním Slovem“ (KKC, 65) Boha Otce. Pamatujme tedy na to, že jsme součástí smluv, které Bůh uzavřel s lidmi. Tak budeme moci snadněji nalézt smysl svého života: v příbězích Noeho, Abraháma a především v Ježíši, Zjeviteli a Zjevení učiněném osobou.
Autor vyučuje teologii na Papežské gregoriánské univerzitě v Římě.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Víra je ze slyšení
odeslat článek
vytisknout článek
