Vatikán.
Ve zcela zaplněné Svatopetrské bazilice se dnes dopoledne konala řádná veřejná konzistoř, v pořadí šestá za současného pontifikátu. Benedikt XVI. při ní jmenoval šest nových kardinálů. Ani jeden z nich nepochází z Evropy – po 85 letech tak proběhla konzistoř bez italského purpuru.
Započítáme-li i dnešní jmenování, udělil Benedikt XVI. za dobu svého působení na Petrově stolci kardinálský titul celkem osmdesáti čtyřem členům kardinálského sboru. Kardinálské kolegium po dnešní konzistoři čítá 211 členů; 120 z nich je oprávněno volit papeže. Více než polovina současných kardinálů má evropské kořeny (117 – 62 voličů, 55 nevoličů), následují Američané (52), Asiaté (20) a Afričané (18). Nejméně početně zastoupena je Austrálie-Oceánie s pouhými čtyřmi kardinály.
Za Českou republiku se dnešní konzistoře účastnili kardinálové Dominik Duka a Miloslav Vlk. Velkou pozornost věnovaly události vlády zemí, kam nové kardinálské tituly putují. Libanon zastupoval jeho prezident generál Michel Sleiman, Filipíny viceprezident pan Jejomar C. Binay, Indii předseda parlamentu prof. P.J.Kurien a Nigérii senátor David Mark.
Noví nositelé kardinálského purpuru přijali z rukou Benedikta XVI. dekret, kterým jim přiděluje titulární kostely nebo diakonie v Římě:
kard. James Michael HARVEY, diakonie sv. Pia V. ve Villa Carpegna
kard. Baselios Cleemis THOTTUNKAL, titulus sv. Řehoře VII.
kard. John Olorunfemi ONAIYEKAN, titulus sv. Saturnina
kard. Rubén SALAZAR GÓMEZ, titulus sv. Gerarda Majelly
kard. Luis Antonio G. TAGLE , titulus sv. Felixe z Cantalice v Centocelle
Kard. Béchara Boutros RAÏ, O.M.M. v Římě nepřevezme žádný titulární kostel či diakonii vzhledem ke svému úřadu patriarchy maronitské církve. Je třetím patriarchou, který přijímá kardinálský titul, a prvním kardinálem členem maronitského mnišského řádu Panny Marie ( Ordo Maronita Beatae Mariae Virginis ).
Ve své promluvě Benedikt XVI. věnoval pozornost termínu „katolická (všeobecná)“ církev a mimo jiné řekl:
“Ježíš pak posílá svoji církev nikoli k jedné skupině, ale k celému lidskému rodu, aby jej shromáždila ve víře a v jediném lidu s cílem spasit jej, jak to dobře vyjadřuje Druhý vatikánský koncil v dogmatické konstituci Lumen gentium: „Všichni lidé jsou voláni do nového Božího lidu. Proto i když tento lid zůstává jeden a jediný, má se šířit po celém světě a ve všech dobách, aby se splnil záměr našeho Boha“ (č.13). Všeobecnost církve tudíž čerpá ze všeobecnosti jediného Božího plánu spasit svět. Tento všeobecný charakter vysvítá jasně v den Letnic, kdy Duch svatý naplňuje svojí přítomností první křesťanské společenství, aby se evangelium šířilo do všech národů a vytvářelo ze všech národů jediný Boží lid. Církev je tak od svého počátku orientována kat´holon, zahrnuje veškerenstvo. Apoštolové dosvědčují Krista a obracejí se na lidi, kteří přicházejí ze všech končin země a každý z nich rozumí jakoby slyšel svůj rodný jazyk (srov. Sk 2,7-8). Od toho dne církev podle Ježíšova příslibu hlásá „mocí Ducha svatého“ zabitého a zmrtvýchvstalého Pána „v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země“ (Sk 1,8). Všeobecné poslání církve proto nevychází zdola, ale sestupuje shůry, od Ducha svatého, a již od svého prvopočátku se vyjadřuje v každé kultuře, aby tak byl vytvořen jediný lid Boží. Není ani tak místním společenstvím, které se šíří a postupně expanduje, ale spíše je kvasem, který míří k veškerenstvu, k celku a nese všeobecnost v sobě samém.”
PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. je ZDE
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
