Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Pravý ekumenismus uznává prvenství Božího zásahu. Vyžaduje trpělivost, pokoru a plnou důvěru v Boží vůli. S těmito slovy se dnes Benedikt XVI. obrátil k účastníkům plenárního zasedání Papežské rady pro jednotu křesťanů, které od začátku týdne probíhá v Římě. Vaše letošní zasedání se zaměřilo na důležitost ekumenismu při nové evangelizaci, uvedl papež. Stává se tak konkrétním pokračováním nedávno ukončeného biskupského synodu a zároveň se dobře začleňuje do souvislostí Roku víry.

„Jak známo, koncilní otcové kladli důraz na velice úzký vztah mezi hlásáním evangelia a překonáním rozdělení křesťanů. Toto rozdělení zřejmě odporuje Kristově vůli, je pohoršením světu a poškozuje svatou věc hlásání evangelia všemu stvoření, říká se v úvodu dekretu o ekumenismu Unitatis redintegratio. Do tvrzení koncilního dekretu se promítá Ježíšova “velekněžská modlitba”. Kristus se obrací k Otci a prosí, aby učedníci byli jedno, aby svět uvěřil (srov. Jan 17,21). Celkem čtyřikrát Ježíš v této velké modlitbě prosí za jednotu soudobých i budoucích učedníků a dvakrát označuje jako cíl této jednoty víru světa.“

Jednota Kristových následovníků a hlásání víry jsou tedy těsně spjaty. Ekumenické úsilí však nemůže opomíjet krizi víry dnešního světa i trvalé duchovní hledání, které se však projevuje pod různými tvářemi, pokračoval Svatý otec.

„Duchovní chudoba mnoha našich současníků, kteří již nepociťují jako ochuzení Boží nepřítomnost ve svých životech, by měla každého křesťana vyprovokovat. My, kteří ještě věříme, bychom se měli vrátit k podstatě, k srdci naší víry. Měli bychom světu svědčit o živém Bohu. Tedy o Bohu, který nás zná a miluje. Bohu, který od nás očekává, že mu každý den budeme odpovídat svou láskou.“

Nejnaléhavější úlohou každého křesťana je svědčit o Bohu, který k nám přišel v Kristu. Tento imperativ spojuje všechny církve a církevní komunity, byť jejich společenství dosud není úplné, zdůraznil Benedikt XVI. Spojuje nás totiž víra.

„Ve světle přednostního postavení víry lze pochopit, nakolik je důležitý teologický dialog s ostatními církvemi. Ačkoliv v bezprostřední budoucnosti nespatřujeme možnost obnovy plného společenství s těmito komunitami, v rozhovoru – kromě odporu a překážek – zachytíme rovněž bohatství zkušeností, duchovního života a teologické reflexe. Ty se pak mohou stát podnětem pro stále výraznější svědectví.“

Nesmíme však zapomenout, upozornil vzápětí papež, že cílem ekumenismu je viditelná jednota rozdělených křesťanů. K jejímu dosažení musíme vyvinout veškeré úsilí, avšak dar této jednoty není lidským dílem.

„Skutečnost, že jdeme společně za tímto cílem, je pozitivní. Ovšem s tou podmínkou, že církve a církevní komunity neustrnou na cestě a nepřijmou vzájemné rozdíly jako něco normálního, jako maximum dosažitelného stavu. Pouze v plném společenství víry, svátostí a církevního úřadu se zřetelně a konkrétně projeví síla Boží činnosti a Jeho přítomnosti v tomto světě,“

uzavřel Svatý otec svou dnešní audienci pro účastníky plenárního zasedání Papežské rady pro jednotu křesťanů.

(jag)