Vatikán.
Čistě obsahové sjednocení synodu v různých otázkách víry příliš nepomůže. Moderní člověk nalezne cestu k víře pouze tehdy, potká-li někoho, kdo mu skutečně má co říci, říká v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas
O. Heinrich Walter. Generální představený institutu
Schönstatt-Patres je jedním z delegátů probíhajícího biskupského synodu o nové evangelizaci. Překvapil ho častý důraz na evangelizaci sebe samých. Existuje také povšimnutíhodné vědomí toho, že církev nese spoluvinu na současném vývoji, poukazuje Otec Walter.
Německá jazyková sekce synodu například zformulovala omluvu za to, co katolíci ve vztahu k současnému světu mohli udělat – a neudělali. Hledat vinu navenek v různých
–ismech je samozřejmě jednodušší, říká rakouský kněz. Neprosíme o prominutí za své chyby, nýbrž za to, jak jsme se stavěli ke světu i své vlastní komunitě. Právě společenství věřících by do budoucna mělo mít ústřední postavení, míní O. Walter. Neboť právě zde víře nasloucháme a skrze svědectví ji prožíváme.
Nová evangelizace není jednoduše trochu pozměněná běžná evangelizace. Trochu se obávám toho, že nyní, koncem synodu, se stále dostává do popředí to, že musíme jen tu a tam něco vylepšit, něco trochu poopravit a že se nějak pokodrcáme dál. Tak to ale právě není. Jsem přesvědčen, že musíme razit nové cesty, musíme tu „novost“ skutečně brát vážně a naplnit ji novou formou a metodou. Obsah je stále stejný – Ježíš Kristus, Spasitel. Zde ale sedí biskupové, kteří zadržují dech, když musí začít poněkud tvořivěji přemýšlet. Chápu, že je to pro ně těžké, protože se to týká jejich diecézí. Jako řadový účastník si mohu dovolit uvažovat jinak než biskup a mohu si dovolit to říci nahlas. Myslím si, že novost je i v tom, že přestaneme věřit v jakýsi náhlý zlom a v to, že všechno, včetně slavení svátostí, přijde tak nějak samo od sebe. Novost pro mne spočívá v tom, že začneme od člověka k člověku, od domu k domu. To jsem řekl i ve svém příspěvku a tak se to dělalo v prvotní křesťanské komunitě. Chodilo se od domu k domu a lidé se zvali domů. Lidé se v takovém prostředí cítí jistě, cítí se akceptováni. Když pozvete pár lidí, přátel a sousedů, stačí málo, abyste začali hovořit o smyslu života, o víře. Takovéto iniciativy již existují, například ve vídeňské arcidiecézi. Zde se děje opravdu něco nového,
míní představený kněžského společenství Schönstatt-Patres a dodává: nezbývá než o onu „novost“ v evangelizaci skutečně usilovat.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
