Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Dnes dopoledne Benedikt XVI. zahájil všeobecné zasedání biskupské synody o nové evangelizaci improvizovanou, obsáhlou, ale nesmírně hutnou meditací, kterou pronesl v rámci společné liturgie hodin, která - jako obvykle - zasedání synodálních otců otevírá.

Svatý otec rozjímal nejprve o slově evangelium a vysvětlil jeho původní významy a konotace a shrnul zjištěním, že „evangelium je slovem opravdového vládce světa, který se nechal slyšet a mluví k nám“:

„ Tato skutečnost sama je vykoupením. Velkým utrpením člověka je totiž – tehdy jako dnes – vlastně to, zda je za mlčením vesmíru, za mračny dějin Bůh anebo není? A pokud tento Bůh je, zná nás a má s námi co do činění. Tento Bůh je dobrý. Má tedy tato skutečnost dobra ve světě moc anebo nemá? Tato otázka je dnes stejně aktuální jako byla tehdy. Mnoho lidí se ptá: Je Bůh hypotéza nebo ne? Proč o sobě nedá vědět? Evangelium znamená, že Bůh prolomil své mlčení, Bůh promluvil, Bůh je. Tato skutečnost jako taková je spásou. Bůh nás zná, má nás rád a vstoupil do dějin. Ježíš je Jeho Slovo, Bůh s námi, Bůh, který nám ukazuje, že nás má rád, že trpí spolu s námi až k smrti a vstává z mrtvých. A to je vlastně evangelium: Bůh promluvil; není již velkou neznámou, ale ukázal sebe samého. V tom je spása.“

Svatý otec pak v rozjímání pokračoval otázkou, které je vlastním tématem zasedání 262 biskupů z celého světa:

„ Naše otázka zní: Když Bůh promluvil, vskutku prolomil mlčení a ukázal se, jak potom předat tuto skutečnost dnešnímu člověku, aby se stala spásou, protože samotný fakt, že promluvil, je spásou, je vykoupením. Jak se to může člověk dozvědět? Tento bod je myslím pro nás otázkou, ale také prosbou, pokynem.“

Odpověď pak Benedikt XVI. hledal v rozjímání o hymnu dnešní dopolední liturgie hodin, ve které se prosí o přispění Ducha svatého:

„Církev nezačíná naším jednáním, ale jednáním a mluvou Boha. Apoštolové si neřekli na svém zasedání: nyní na tomto ústavodárném shromáždění vytvoříme církev vypracováním stanov. Nikoli, modlili se a na modlitbách čekali, protože věděli, že jedině Bůh může vytvořit svoji církev. … Jedině předchází-li nás Bůh, můžeme jít my a spolupracovat. A spolupráce není jenom naším rozhodnutím. Je tedy důležité vždycky vědět, že první slovo, pravá iniciativa, opravdová činnost přichází od Boha a jedině zapojením se do této božské iniciativy, jedině vyprošením si této božské iniciativy můžeme se také my spolu s Ním a v Něm stát evangelizátory.“

Svatý otec se pak věnoval významu slova confessio, vyznání, které se v předkřesťanské latině vztahovalo na vyjádření toho, kdo stojí před nějakým tribunálem a má se vyznat.

„Jinak řečeno, slovo vyznání (confessio) obsahuje mučednický prvek, prvek svědectví podaného před instancí, která je nastavena nepřátelsky vůči víře, tedy svědectví podané v situaci utrpení a hrozby smrti. Ke křesťanskému svědectví podstatně patří ochota trpět, což mi připadá velmi důležité. V jádru „vyznání“ našeho Kréda je obsažena také ochota dát vlastní život, přijmout utrpení. A to je vlastně také potvrzením tohoto vyznání. Je vidět, že pro nás „vyznání“ není pouhým slovem, je více než bolest, je více než smrt. Toto vyznání vskutku stojí za utrpení, vyplatí se trpět až k smrti. Kdo činí toto vyznání, dokazuje tak, že to, co vyznává, je skutečně něčím více než žít, je to život samotný, poklad, nekonečně cenný poklad. Právě v mučednické dimenzi slova vyznání se vyjevuje pravda. Ověřuje se jedině skrze skutečnost, že stojí za ně trpět a že je mocnější než smrt, dokazuje, že je pravdou, kterou držím v ruce, a že jsem si jistý, že si svůj život nesu, protože jej nalézám v tomto vyznání.“

V samotném závěru, po té, co Benedikt XVI. vyložil jednotlivé dimenze vyznání jakožto prvního sloupu evangelizace, zakončil svoji meditaci slovy:

„Svatý Lukáš nám podává, jak o Letnicích, při založení církve Bohem byl Duch svatý ohněm, který proměnil svět. Byl ohněm v podobě jazyka, tedy ohněm, který je také rozumný, je duchem a je srozumitelný. Oheň, který je sjednocen s myšlením, na způsob mens. Právě tento inteligentní plamen, toto střízlivé opojení (sobria ebrietas) je pro křesťanství charakteristické. Víme, že oheň stojí na počátku lidské kultury. Oheň je světlem, teplem a přetvářející silou. Lidská kultura začíná ve chvíli, kdy člověk dostává moc rozdělávat oheň. Ohněm mohu ničit, ale mohu i přetvářet a obnovovat. Oheň Boží je proměňující oheň. Je zajisté i ohněm utrpení, který v nás mnohé ničí a přivádí k Bohu, ale především je ohněm, kteří přetváří, obnovuje a vytváří novost člověka, který se stává světlem v Bohu.
Nakonec tedy můžeme jen prosit Pána, aby vyznání v nás bylo hluboce založené a stalo se ohněm, který zapálí druhé. Takto se oheň Jeho přítomnosti, novost Jeho bytí s námi vskutku stane viditelnou, mocí přítomnosti i budoucnosti.“

Končil Svatý otec úvodní meditaci prvního dne všeobecného zasedání biskupského synodu.

PLNÉ ZNĚNÍ meditace Benedikta XVI. je ZDE

(mig)