Rádio Vaticana

Itálie. Vidět zde v Itálii biskupa, jak jede v klerice na motorce, není moc běžné. Před dvěma lety mě takto zahlédla jedna stařenka a zvolala: S církví je konec! Zastavil jsem a řekl jí: Ne, ne, církev jde stále kupředu...,

komentuje Mons. Giulio Mencuccini ze sedla Yamahy Super Ténéré nezvyklou pouť, na níž se včera sjely stovky motorkářů z celé Itálie k úpatí pohoří Gran Sasso. Jejich cílem byl passionistický klášter sv. Gabriela, ve kterém žil a zemřel „světec mládeže, zázraků a úsměvu“. Pod těmito přívlastky je znám sv. Gabriel od Matky Bolestné (1838-1862), od jehož smrti letos uplyne právě půldruhého století. Biskup Mencuccini jako mnozí jiní passionisté působí v misiích – více než třicet let používá ke svým pastoračním cestám po západní části indonéského ostrova Borneo právě motocykl:

Ano, a nejenom já – i kněží, sestřičky, katecheti a katechetky mé diecéze Sanggau jezdí na motorce. Máme v naší diecézi zhruba dvě stě strojů – je to nejpraktičtější prostředek apoštolátu. Cesty z udusané hlíny projedete i na motorce, i když jsou rozbahněné po záplavách nebo jsou na nich různé překážky. S autem je to mnohem obtížnější. Samozřejmě komunikujeme i jinak – máme třeba v diecézi dvě rozhlasové stanice. A taky terénní auto, protože řek je tu opravdu hodně. Ale motocykl je nejběžnějším a nejoblíbenějším dopravním prostředkem.

Dnes pohlížíme na motorkáře spíše negativně, zamýšlí se Mons. Mencuccini. Proto jsem již dlouho zamýšlel zorganizovat motorkářskou pouť, která je zároveň gestem solidarity, dodává:

Již léta sbíráme peníze právě na motorkářských sjezdech. Postavili jsme díky těmto fondům pět domovů pro středoškolské studenty. A doufáme, že další ještě vzniknou, aby každá naše farnost nabídla komplentní vzdělávací program – od mateřské školy po gymnázium. Naše diecéze Sanggau je jedna z největších v Indonésii – ve 23 farnostech žije 335 tisíc věřících. Ve dvou správních provinciích jsme jako katolíci většinoví – a to je pro Indonésii skutečná rarita,

uzavírá Mons. Giulio Mencuccini.

(jag)