Vatikán.
Deník L´Osservatore Romano přinesl v nedělním vydání článek, který připomíná 75. výročí publikace nejvíce diskutovaného dokumentu španělského episkopátu, týkajícího se tehdy probíhající občanské války a perzekuce církve. Autor článku Vicente Carcel Orti v úvodu píše, že společný list španělských biskupů z 1. července 1937 redigovaný kardinálem Gomá, arcibiskupem Toleda a primasem Španělska, byl vyjádřením jasného stanoviska církevní hierarchie k tragické situaci katolické církve v republikánské zóně.
Dokument je dosud předmětem protichůdných výkladů zastávaných historiky opačných tendencí za to, že prý kompromitoval církev s novým frankistickým režimem. V dané chvíli ovšem biskupové nemohli jednat jinak vzhledem k tragédii způsobené krvavou perzekucí, píše autor vatikánského deníku. Pokud je zmíněný list čten ve světle a smýšlení dobových střetů a svárů, lze jej vysvětlit i pochopit. Španělští biskupové nikdy neoznačili tehdy probíhající konflikt za křížovou výpravu. Toto slovo je v listu použito pouze jednou a to v kontextu, který celému konfliktu tuto charakteristiku upírá. Církev se sice obrazně řečeno postavila na jednu stranu válečné fronty, ale aniž by se kompromitovala se stranou protivnou, která se mohla vyvinout i nežádoucím směrem. V prohlášení španělských biskupů z 1. července 1937 se mimo jiné píše:
„Církev nechtěla tuto válku, ani ji nevyvolala, a nepovažujeme za nutné bránit se před obviněním, že ji vede, jak se to někteří zahraniční novináři snaží připsat španělské církvi. Je jisté, že tisíce a tisíce jejich členů, poslušných svému svědomí a vlastenectví a na svou vlastní zodpovědnost vzalo do rukou zbraně, aby bránilo principy náboženství a křesťanské spravedlnosti, jimiž byl po celá staletí formován život národa. Kdo však obviňuje církev z toho, že tuto válku vyvolala nebo ji ze zákulisí připravovala anebo jí svou mocí nezabránila, ten ignoruje nebo falšuje skutečnost. Toto je stanovisko španělského episkopátu, španělské církve tváří v tvář probíhajícímu konfliktu: Církev byla pronásledována a utiskována dříve než válka vypukla a stala se tou největší obětí řádění jedné z válčících stran; neustala se zasazovat svojí modlitbou, slovem a vlivem o to, aby byly zmírněny škody a zkráceny dny zkoušky. Pokud dnes společně formulujeme svůj verdikt nad velice spletitou válkou ve Španělsku, činíme tak především proto, že válka, i kdyby měla povahu jen politicko-sociální, měla velmi vážný dopad na celou náboženskou instituci, a bylo již od počátku zcela zřejmé, že jedna z válčících stran se ve Španělsku pokoušela eliminovat katolické náboženství, takže my, katoličtí biskupové, nemůžeme zůstat stranou, aniž bychom se zřekli našeho Pána Ježíše Krista, a nevysloužili si tak hrůzné označení němých psů, které přisuzuje prorok těm, kteří měli povinnost mluvit, ale mlčeli o nespravedlnosti. A činíme tak také proto, že stanovisko španělské církve, tedy španělského episkopátu uprostřed války bylo chybně interpretováno v zahraničí.“
– končí se úryvek této kolektivní deklarace, kterou v době, kdy byla přijata – píše autor článku vatikánského deníku - nemohla církevní hierarchie koncipovat jinak. Členové této hierarchie, kteří onoho kolektivního rozhodnutí litují, nemohou ani dnes nepřiznat, že by ji v tehdejších podmínkách podepsali také, protože žádnou dobu nelze posuzovat podle kritérií doby následující.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
