Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   28. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Promluvy 

3.5.2012 

Bez lásky věda ztrácí lidskost

Přednáška Benedikta XVI. na lékařské fakultě polikliniky Gemelli, Řím

Česká sekce RV

Páni kardinálové, ctihodní bratři a biskupské a kněžské službě,
Vážený pane prezidente Poslanecké sněmovny a páni ministři,
Vážený Pro-rektore,
Vážené osobnosti, profesoři, lékaři,
Vážení univerzitní a zdravotničtí zaměstnanci,
Drazí studenti a drazí pacienti,

Setkávám se dnes s vámi s obzvláštním potěšením u příležitosti oslav 50. výročí založení lékařské fakulty polikliniky „Agostina Gemelli“. Děkuji předsedovi institutu Tonioli, kardinálu Angelo Scolovi a Pro-rektorovi, prof. Franco Anellimu za laskavá slova na uvítanou. Zdravím předsedu Poslanecké sněmovny, pana Gianfranco Finiho, pány ministry, Lorenza Ornaghiho a Renato Balduzziho, další četné představitele, jakož i profesory a lékaře, personál polikliniky a studenty Katolické univerzity. Zvláštním způsobem pamatuji rovněž na vás, drazí pacienti.

Chtěl bych využít této příležitosti a podělit se s vámi o několik reflexí. Experimentální vědy v naší době přetvořily světonázor i samo porozumění člověka sobě samému. Rozmanité objevy a rychle se střídající inovační technologie jsou důvodem oprávněné hrdosti. Nepostrádají však ani zneklidňující aspekty. Na pozadí obecného optimismu vědeckého poznání se totiž rozmáhá krize myšlení. Člověk naší doby oplývá prostředky, nikoli však cíli; nezřídka je podmiňován redukcionismem a relativismem, které vedou ke ztrátě smyslu věcí; jakoby oslněn účinností techniky, opomíjí základní horizont otázky po smyslu a pokládá transcendentní dimenzi za irelevantní. Na tomto pozadí myšlení slábne a dochází k etickému ochuzování, které zamlžuje opěrné normativní hodnoty. Zdá se, že se pozapomnělo na plodný evropský kořen kultury a pokroku, totiž quaerere Deum či hledání absolutna, které v sobě zahrnovalo požadavek prohlubovat profánní vědy a celou oblast vědění (srov. Promluva v College des Bernardins, Paříž, 12. září 2008). Vědecké bádání a otázka po smyslu totiž i přes specifickou, epistemologickou i metodologickou fyziognomii prýští z jediného pramene, onoho Logu, který předsedá dílu stvoření a určuje porozumění dějinám. Fundamentální technicko-praktická mentalita rodí riziko nerovnováhy mezi tím, co je technicky možné, a tím, co je morálně dobré, a to s nepředvídatelnými důsledky.

Je proto důležité, aby kultura znovu objevila moc smyslu a dynamismus transcedence a jedním slovem rázně otevřela horizont onoho quaerere Deum. Vybavuje se tu slavné augustiniánské rčení: „Stvořil jsi nás pro Sebe Pane, a naše srdce je neklidné, dokud nespočine v Tobě“ (Vyznání, I,1). Lze říci, že samotný podnět k vědeckému bádání vychází ze stesku po Bohu, jenž obývá lidské srdce. Člověk vědy také nevědomky tíhne ke hledání oné pravdy, jež může dát životu smysl. Jakkoli ale může být lidské hledání zanícené a houževnaté, nedokáže vlastními silami bezpečně zakotvit, protože „člověk není s to úplně objasnit zvláštní polostín, který visí nad otázkou věčných skutečností… Bůh musí iniciativně vyjít člověku vstříc a oslovit jej“ (J. Ratzinger, Benediktova Evropa v krizi kultur, ). Aby byla rozumu navrácena jeho vrozená integrální dimenze, je třeba znovu objevit prameniště, z něhož těží vědecké bádání i hledání víry podle anselmovské intuice fides quaerens intellectum. Mezi vědou a vírou existuje plodná vzájemnost, jakýsi komplementární nárok rozumět realitě. Právě pozitivistická kultura, která vylučuje otázku po Bohu z vědecké debaty, však paradoxně působí úpadek myšlení a oslabení schopnosti chápat realitu. Lidské quaerere Deum by se totiž ztratilo ve spleti cest, kdyby mu nevycházela vstříc cesta osvícení a bezpečné orientace, kterou je Bůh sám, jenž se v nezměrné lásce stává člověku bližním: „Bůh v Ježíši Kristu člověka nejen oslovuje, ale také hledá… Toto hledání se rodí z hlubin Božích a dosahuje vrcholu vtělením Slova“ (Jan Pavel II., Tertio millennio Adveniente, 7).

Náboženství Logu - křesťanství - neklade víru do oblasti iracionálna, nýbrž spatřuje původ a smysl reality ve stvořitelském Rozumu, který se v ukřižovaném Bohu zjevil jako láska a zve k vykročení na cestu onoho quaerere Deum: „Já jsem cesta, pravda, život“. Svatý Tomáš Akvinský to komentuje: „Cíl této cesty je cílem lidské touhy. Člověk touží hlavně po dvou věcech: zaprvé po poznání pravdy, která je vlastní jeho přirozenosti. Zadruhé po setrvání v bytí, což je společná vlastnost všech věcí. V Kristu se nachází jedno i druhé… Hledáš-li tedy kudy jít, přimkni se ke Kristu, protože On je cesta“ (Expositio in Joan., kap. 14, lectio 2). Evangelium života tedy osvěcuje svízelnou cestu člověka a před pokušením absolutní autonomie připomíná, že „lidský život pramení z Boha, je jeho darem, jeho obrazem i stopou, účastí na jeho životodárném duchu“ (Jan Pavel II., Evangelium vitae, 39). Právě vydá-li se člověk cestou víry, dokáže v realitě utrpení a smrti, které prostupují jeho bytí, objevit autentickou možnost dobra a života. V Kristově Kříži rozpoznává Strom života, zjevení vroucí lásky Boží k člověku. Péče o ty, kdo trpí, je tedy každodenním setkáním s Kristovou tváří, a nasazení rozumu i srdce je znamením Božího Milosrdenství a Jeho vítězství nad smrtí.

Bádání prožívané ve své celistvosti je osvěcováno vědou i vírou, a z těchto dvou „křídel“ čerpá podnět a rozlet, aniž by kdy ztratilo pravou míru pokory, smysl pro vlastní meze. Hledání Boha tak propůjčuje inteligenci plodnost, stává se kvasem kultury, promotorem opravdového humanismu, bádáním, které neulpí na povrchu. Drazí přátelé, nechte se ustavičně vést moudrostí, která přichází shůry, věděním, jež je osvěcováno vírou a nezapomínejte, že moudrost vyžaduje vroucnost i námahu hledání.

Sem patří nezastupitelné poslání Katolické univerzity, která je místem, kde výchovný aspekt slouží člověku při vytváření odborné vědecké kompetence, zakořeněné v pokladu vědění, jež během generací uzrálo v životní moudrost; místem, kde pečovatelský rozměr není řemeslem, ale posláním, kde láska Milosrdného Samaritána je první katedrou a tvář trpícího člověka Tváří samotného Krista: „mně jste učinili“ (Mt 25,40). Katolická univerzita Nejsvětějšího Srdce v každodenní badatelské práci, výuce a studiu žije touto traditio, která vyjadřuje vlastní potenciál inovace: žádný pokrok a tím méně pak ten kulturní nežije pouhými repeticemi, ale vyžaduje stále nový začátek. Vyžaduje dále ochotu ke konfrontaci a dialogu, jenž otevírá inteligenci a dosvědčuje bohatou plodnost pokladu víry. Takto se vytváří pevná struktura osobnosti, kde křesťanská identita proniká každodenním životem a je niterným vyjádřením vynikající profesionality.

Katolická univerzita, která má zvláštní vztah k Petrově stolci, je dnes povolána být příkladem instituce, která neomezuje výuku na funkcionalitu ekonomického výsledku, ale rozšiřuje rádius na projekty, v nichž dar inteligence zkoumá a rozvíjí dary stvořeného světa a překonává čistě výrobní a užitkovou vizi bytí, protože „lidská bytost je stvořena jako dar, který vyjadřuje a zpřítomňuje její transcendentní dimenzi“ (Caritas in veritate, 34). Právě toto spojení vědeckého bádání a nepodmíněné služby životu určuje katolickou fyziognomii lékařské fakulty „Agostina Gemelliho“, protože perspektiva víry není nadřazena, ani přiřazena k intenzivní a houževnaté snaze o vědění, nýbrž je její vnitřní součástí.

Katolická fakulta lékařství je místem, kde transcendentní humanismus není řečnický slogan, nýbrž žité pravidlo každodenního nasazení. Když O. Gemelli a spolu s ním mnozí další, např. prof. Brasca, snili o autenticky katolické fakultě lékařství, kladli do středu pozornosti člověka v jeho křehkosti i velikosti, se stále novými zdroji zaníceného bádání a nemenším vědomím mezí a tajemství života. Proto jste založili nový univerzitní institut Pro život, který podporuje ostatní již existují instituce, např. Mezinárodní vědecký institut Pavla VI. Všechny vás proto povzbuzuji, abyste nadále věnovali pozornost životu ve všech jeho fázích.

Chtěl bych se nyní obrátit ke všem přítomným pacientům z polikliniky Gemelli a ujistit je svojí modlitbou a sympatií. Tady je o pacienty vždycky pečováno s láskou, protože v jejich tváři se zračí tvář trpícího Krista.

Je to zejména Boží láska, která září v Kristu, a působí vnímavost a pronikavost vhledu i pochopení toho, co bádání zachytit nedokáže. Dobře si to uvědomoval bl. Giuseppe Toniolo, který poukazoval na to, že člověku je přirozeně vlastní vnímat v druhých obraz Boží lásky a ve stvoření Boží stopu. Bez lásky ztrácí svoji šlechetnost i věda. Lidskost bádání je zaručena jedině láskou. Děkuji za pozornost.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
2.4.16 Co zbylo z řezenské přednášky
21.2.13 Jak bude vypadat církev ve třetím tisíciletí?
9.8.12 Na cestě k malému stádci
12.6.12 Benedikt XVI.: Kultuře, jejíž moralismus je matoucí maskou působící chaos, říkáme ne
15.3.12 Benedikt XVI. pronese lectio magistralis na lékařské fakultě kliniky Gemelli



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti