Nový portál Vatikánského rozhlasu

Otče biskupe, v minulých dnech jste se zúčastnil dvou významných akcí, jednak teologického kongresu pořádaného u příležitosti rozšíření EU a pak hned zasedání biskupské konference Anglie a Wallesu v Durhamu. Při mimořádném plenárním zasedání Komise biskupských konferencí EU byla přijata mezi řádné členy také Česká biskupská konference. V čem se nyní změní její postavení?

Především ve finančním podílu na fungování COMECE a potom také v hlasovacím právu, protože dosud jsme byli ve statutu pozorovatelů a neměli jsme hlasovací právo. Nyní tedy budou mít zástupci biskupských konferencí členských zemí, které přistupují k EU, hlasovací právo. Budeme mít přirozeně také právo podávat návrhy, zasahovat do rozhodování a podobně.

Kolik takových zástupců bude mít Česká republika?

Česká republika bude mít jednoho zástupce. Vždycky z každé země je v COMECE jeden biskup pověřený těmito záležitostmi a přirozeně záleží na dotyčném biskupovi, jestli získá nějaké spolupracovníky, většinou ještě každý biskup má jednoho nebo i více spolupracovníků. Někteří z nich se dokonce zúčastňují plenárního zasedání, která se konají dvakrát do roka.

Tématem kongresu, který předcházel, byla Naděje a perspektivy křesťanské Evropy. Co vás z přednesených příspěvků zaujalo?

Tak především mě zaujal projev opata primase benediktinů, který nádherně vedl tu linii působení sv. Benedikta, založení řádu Benediktinů, jeho strukturu, jeho vnitřní duchovní náplň a nádherně to ladilo s tím, jak by měla fungovat Evropa a jak by měly fungovat její struktury; aniž by zaměňoval struktury politické a církevní. Sv. Benedikt je opravdu velikou inspirací i pro současnou dobu. Tento projev mě velmi zaujal. Dále bych chtěl poznamenat, že v rámci tohoto kongresu jsme se setkali i s bývalým předsedou světového měnového fondu, panem Camadessusem, který je aktivním katolickým křesťanem a který mluvil o tom, že nová Evropa se musí otevřít, že musí umět vést partnerství jak uvnitř svých struktur, tak vůči ostatnímu světu. To byly docela dobré podněty, které byly slyšet z úst tohoto významného představitele světového finančního trhu. My Češi jsme zvyklí na to, že i státní představitelé jsou lhostejní vůči křesťanství a někteří mají dokonce předsudky, a najednou před námi vystoupí takovýto významný činitel, který byl u zdroje světového finančnictví a který také mluví jazykem věřícího katolického křesťana.

Kongres končil na svátek sv. Vojtěcha, který je jedním z apoštolů Evropy. Byl nějak připomenut?

Sv. Vojtěch byl připomenut v pátek 23. dubna v katedrále v Santiagu de Compostela, byla slavnostní mše svatá za předsednictví madridského kardinála Varely a já jsem četl přímluvy v českém jazyce. Takže sv. Vojtěch byl tímto způsobem připomenut i ostatním biskupům COMECE i poutníkům, kteří v té chvíli byli v katedrále v Santiagu de Compostela. Víceméně, po všechny ty tři dny co jsem byl v Santiagu, viděl jsem nejenom ty, kteří přijeli autobusem, nebo auty, ale i pěší poutníky, což bylo velmi sympatické.
V sobotu 24. bylo plenární zasedání, kde jsme byli přijati a chtěl bych říci, že COMECE k 1. květnu tohoto roku vydává dokument Solidarita je duší Evropské unie. Zároveň se připravuje dokument k volbám do evropského parlamentu, které se budou konat v červnu tohoto roku a které se budou týkat i naší země.

Přímo ze Santiaga jste odjížděl do Durhemu, kde jste referoval o katolické církvi v naší zemi a o perspektivách, které souvisejí se vstupem České republiky do EU. Jaké perspektivy se před církví v České republice otvírají?

Řekl bych, a to jsem také před Anglickou biskupskou konferencí zdůraznil ve svém slově, že jednak vstupem do EU se posílí demokratické struktury našeho státu, vymahatelnost práva, větší bezpečnost a účinnější boj s mezinárodní kriminalitou. A zároveň, že také katolická církev může být jistým mostem pochopení východního křesťanství. Stále se setkávám s tím, že se mluví o sjednocené Evropě, ale ta východní část Evropy, která je hodně ovlivněna pravoslavím, ta zůstává našim západním sestrám a bratřím poměrně neznámá. A kdo jiný, než katolická církev, by měla pomoci Evropanům, aby pochopili nejen jednu svou část, ale i tu, která je ovlivněna pravoslavím a to se týká i naší katolické církve, v tom vidím tu hlavní perspektivu. Katolická církev může přispět k hlubšímu vědomí národní identity, a být takovou morální alternativou vůči těm různým trendům, které pozorujeme v konzumních společnostech. Řekl bych, že to je hlavní poslání, a pak jsem zdůraznil, že katolická církev u nás hodně přispěla a přispívá ke smiřování mezi Čechy a Němci. Byla víceméně první institucí, která dala podněty v roce 1989 k tomu, aby se jednalo se sudetskými Němci - takže katolická církev, jakožto prostor smiřování mezi různými národy, mezi různými kulturními tradicemi.

A co byste naší zemi a církvi u nás přál vy osobně do té nové etapy dějin, k návratu do Evropy?

Především, abychom si uvědomili společnou zodpovědnost za Evropu, ne jenom za ten úzký prostor, který je tvořen hranicemi naší země. A naší církvi bych přál, aby více si uvědomila sama sebe, aby získala zdravé sebevědomí, že také má co nabídnout. Nejsme jenom v roli prosebníků, ale jsme také v roli obohacení velikými zkušenostmi statečných sester a bratří minulých desetiletí. I my můžeme něco nabídnout. Především víru, která je podpořena ochotou k oběti a tento poklad by se neměl vytratit i z působení katolické církve v České republice vstupem do EU.

Děkuji za rozhovor.