Drazí bratři a sestry,
Tuto třetí neděli velikonoční se v evangeliu sv. Lukáše představuje zmrtvýchvstalý Ježíš uprostřed učedníků (srov. Lk 24,36), kteří se kvůli pochybám a strachu domnívají, že vidí ducha (srov. Lk 24,36). Romano Guardini píše: „Pán se proměnil. Už nežije jako dříve. Jeho existence je nepochopitelná. Přece však tělesná. Obsahuje veškerý jeho život, prožitý úděl, umučení a smrt. Všechno je realita. Je to sice změněná, ale stále hmatatelná realita“ (Il Signore. Meditazioni sulla persona a vita di N.S. Gesu Cristo, Milano 1949, 433). Poněvadž vzkříšení neodstraňuje stopy po ukřižování, ukazuje Ježíš apoštolům ruce a nohy, a aby je přesvědčil, žádá si dokonce něco k jídlu. Učedníci mu tedy „podali kus pečené ryby. On si vzal a před nimi pojedl“ (Lk 24,42-43). Svatý Řehoř Veliký komentuje: „ryba pečená na ohni nemá poukazovat na nic jiného než na utrpení Ježíše, Prostředníka mezi Bohem a lidmi. On se totiž sklonil k tomu, aby se skryl ve vodách lidského rodu, nechal se chytit do léčky naší smrti a byl jakoby vystaven ohni skrze bolesti, které podstoupil během umučení“ (Hom. in Evang.XXIV, 5).
Díky těmto velmi realistickým stopám učedníci překonali počáteční pochybnost a otevírají se daru víry; a tato víra jim umožní pochopit to, co bylo o Ježíši psáno „v Mojžíšově Zákoně, Prorocích a Žalmech“ (Lk 24,44). Čteme totiž, že Ježíš „jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: «Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstal z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání…, aby všem byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky»“ (Lk 24,45-48). Spasitel nás ujišťuje o své reálné přítomnosti mezi námi skrze Slovo a eucharistii. Jako tedy učedníci z Emauz poznali Ježíše v lámání chleba (srov. Lk 24,35), tak se také my setkáváme s Pánem ve slavení eucharistie. V této souvislosti pak sv. Tomáš Akvinský vysvětluje, že „je podle víry nezbytné poznávat, že v této svátosti je přítomen celý Kristus, protože božství nikdy neopustilo tělo, které přijalo“ (ST, III, q.76, a.1).
Drazí přátelé, církev ve velikonoční době obvykle podává první svaté přijímání dětem. Vybízím proto faráře, rodiče a katechety, aby tuto slavnost víry připravili dobře, s velkou horlivostí, ale také střízlivostí. „U mnoha věřících oprávněně zůstává tento den vryt do paměti jako okamžik, kdy – byť třeba jen v zárodečné formě – vnímali závažnost osobního setkání s Ježíšem” (Sacramentum caritatis, 19). Matka Boží kéž nám pomáhá pozorně naslouchat Pánovu Slovu a důstojně se účastnit stolu eucharistické oběti, abychom se stali svědky nového lidství.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
